Dnešní díl je čtvrtým z volné sérii věnované vytrvalosti. Na příběhu Noeho jsem ukázal důležitost vize, epizoda ze života George Dantziga nám připomněla potřebu věřit v možnost realizace toho, co děláme a v minulém díle jsem mluvil o Mojžíšovi a potřebě spolupráce a delegování, nechceme-li se na své cestě vyčerpat. Dnes chci na příkladu mého prvního závodu v běhu na 10 km ukázat další ingredienci, která nám pomáhá vytrvat.
V roce 2023 jsem se rozhodl po dlouhé pauze začít pravidelně běhat a abych měl nějaký cíl, nechal jsem si dát k narozeninám startovné na pětikilometrový závod. Měl jsem motivaci, a tak jsem zhruba tři měsíce, které do závodu zbývaly, pravidelně běhal a naštěstí jsem s tím nepřestal ani poté, co jsem závod zdárně dokončil. Ale po pravdě jsem po závodě běhal více nahodile, zato méně často, než když jsem měl před očima onen závod. O rok později jsem se rozhodl vyzkoušet závod na deset kilometrů. Ověřil jsem si, že jsem schopný tuhle vzdálenost zaběhnout, ale toužil jsem po něčem víc – dostat se na této trati s časem pod jednu hodinu. Věděl jsem, že pouhé vědomí cíle mi nebude stačit, protože trénink na dvojnásobně dlouhý závod vyžadoval větší úsilí, delší trasy a více investovaného času. Na internetu jsem našel několik tréninkových plánů a jeden desetitýdenní jsem si vybral, protože se znám natolik, abych tušil, že nevydržím jen tak běhat deset týdnů s očekáváním, že nakonec budu dost rychlý na to, abych zaběhl desítku pod vysněnou hodinu.
Plán mi dodával naději, že jdu správným směrem a že stojí za to vytrvat. Někdy se mi postup zdál příliš pomalý, ale vždy jsem věděl, jaký bude můj další krok, tedy spíše další tréninkový běh. Navzdory tomu, že mi nemoc nedovolila poctivě trénovat celých deset týdnů, jsem nakonec desítku doběhl v čase 55 minut a 45 sekund. Svého vysněného času jsem dosáhl, a ještě jsem získal pár minut k dobru.
Uvědomil jsem si, že to byl plán, který mi pomohl to nevzdat, obzvlášť tehdy, když jsem byl unavený nebo bylo venku škaredě. Mít vizi nebo sen totiž často nestačí, neboť potřebujeme vědět, co máme konkrétně dělat proto, aby se sen stal jednou skutečností. A právě plán je tím, co pomáhá překonávat propast mezi situací tady a teď a cílovým stavem. Když jsem později trénoval na jiné závody nebo na vylepšení času na 5 kilometrů, využil jsem služeb garmin trenéra, abych nemusel tréninky dávat dohromady jen s pomocí internetu. Princip však zůstal stejný – plán mi pomohl dosáhnout svého cíle nebo se mu alespoň přiblížit. Zároveň jsem se přesvědčil, že plán není dogma. Když jsem onemocněl, musel jsem ho změnit. Stejně tak život mnohdy přináší situace, které mě nutí mé plány průběžně měnit. Ale pořád je pro mě lepší plán, který musím změnit nebo který dokonce selže, než kdybych jen náhodně zkoušel to či ono nebo dokonce své snažení odkládal, protože nevím, jak začít.
Ačkoli nejsem úplně plánovací typ, tyto zkušenosti s tréninkem na běžecké závody mne povzbuzují, abych i v jiných oblastech života plánoval, a tak mohl vytrvat v cestě správným směrem. V Bibli se také píše o plánování, vybral jsem jen dva verše. První zní takto: Plány jsou pilnému k užitku, ale každý, kdo se ukvapuje, bude mít nedostatek. Víme-li, co máme dělat a skutečně to děláme, přináší to dobré věci. Ukvapená rozhodnutí nás však často vedou špatným směrem. Druhý je tento: Plány selžou bez společné porady, kdežto při množství rádců se uskuteční. Říká se, že běhat umí už malé děti, a tak nás někdy může napadnout otázka, proč běžec potřebuje trenéra nebo někoho dalšího. Při svém tréninku jsem zjistil, že potřebuji radu někoho zkušenějšího, abych se v tréninku někam posunul. Běhám jen pro radost, a tak si většinou vystačím s tím, co nabízí internet, ale jsou oblasti života, kde potřebuji radu někoho, kdo mě zná a s kým mohu o svých plánech diskutovat.
Mou zkušeností jak z běhu, tak z jiných oblastí života tedy je, že pro vytrvalost potřebuji ke všemu, o čem jsem mluvil v předchozích epizodách, přidat také plánování, někdy více, jindy méně. I dnes mám pro vás několik otázek, které vám mohou pomoci přemýšlet o tom, jak to máte vy.
- Ve kterých oblastech plánujete a ve kterých se spíše necháváte unášet životem?
- Snažíte se lpět na svých plánech nebo počítáte s tím, že je budete muset průběžně upravovat?
- S kým probíráte své plány?
- Pokud jste křesťané, hledáte Boží plány pro vás?
Jsme na konci dnešní epizody. Děkuji, že jste si poslechli můj příběh o běhání. Snad vás povzbudil k tomu, abyste se nebáli zkusit trochu plánovat, pokud se tomu spíše vyhýbáte. Věřím, že pokud chceme něčeho v životě dosáhnout, nestačí nám jen snít a tu a tam něco zkusit, ale potřebujeme alespoň hrubý plán, abychom věděli, co máme udělat dnes a co zase příště. Jestliže vás dnešní díl něčím zaujal nebo víte o někom, komu by se hodilo popřemýšlet o tématu plánování, nasdílejte ho dál.
