Čtete druhý díl volné série věnované tématu vytrvalosti. V minulém díle jsem na příkladu Noeho ukázal, že pokud chceme vytrvat, potřebujeme vědět, kam a proč chceme dojít, jinými slovy potřebujeme vizi. Dnes se chci podívat na příběh George Dantziga, který se v různých obměnách a zkratkách objevuje mezi motivačními příběhy.
George studoval matematiku a jednoho dne přišel pozdě na přednášku a na tabuli uviděl napsané dva příklady. Domníval se, že se jedná o zadání domácího úkolu, a tak se doma pustil do jejich řešení. Ačkoli mu matematika šla, tyhle příklady se mu neřešily vůbec snadno – byly totiž obtížnější než všechny předešlé. Nicméně po nějaké době se mu je podařilo vypočítat a on je s omluvou za pozdní odevzdání donesl učiteli. Až tehdy se dozvěděl, že to nebylo zadání domácího úkolu, ale příklady toho, co matematika dosud není schopna vyřešit. Jelikož Georgovi nikdo neřekl, že se jedná o neřešitelné příklady, tak je vyřešil, byť to chtělo vytrvalost.
Když jsem tento příběh četl poprvé, domníval jsem se, že se jedná o pouhý motivační příběh z kategorie urban legends, nicméně podle všeho se příběh zakládá na pravdě, byť detaily mohou být po letech už vzdálené skutečnosti. Každopádně Georgův příběh ukazuje jednu důležitou věc týkající se tématu aktuální série. Chceme-li v něčem vytrvat, potřebujeme být přesvědčeni, že je možné cíle dosáhnout nebo se mu alespoň přiblížit natolik, aby mělo smysl se namáhat.
Pokud jsme totiž přesvědčeni o tom, že něco nejde, že to nebude fungovat, nemáme důvod se příliš namáhat. Zároveň platí, že věci relativně snadno dosažitelné nejsou mnohdy zajímavé, protože nepotřebují vytrvalost. Minule jsem mluvil o Noem, který měl před očima vizi postavit velkou loď, archu. Byla to vize, která rozhodně přesahovala Noeho schopnosti, přesto ji Noe považoval za uskutečnitelnou, protože věděl, že toto dílo není mimo Boží schopnosti.
Chceme-li vytrvat v cestě za velkým snem, nemusíme věřit tomu, že to dokážeme my sami. Stačí, abychom věřili, že to zvládneme s pomocí druhých lidí, případně s pomocí Boží. Tehdy se dokážeme dlouhodobě nasazovat i pro věci, které jsou na jednoho člověka příliš.
V Bibli čteme slova: „u Boha není nic nemožného“. Historie ukazuje, že mnozí lidé, kteří s Bohem počítali, zvládli vykonat věci, které mnozí považovali za nemožné. Bill Gates prohlásil, že „Většina lidí přeceňuje to, co udělají za jeden rok, a podceňuje to, co dokáží za deset let.“ Pokud máte nějaký sen, vizi, které věříte, nenechte se odradit tím, že i když na ní pracujete, zdánlivě se nic neděje. Velké věci chtějí svůj čas a často nějaký posun uvidíte až s delším časovým odstupem.
Jako vždy, i dnes přináším několik otázek k přemýšlení o životě a vytrvalosti:
- Věříte, že vaše vize je uskutečnitelná nebo ji vnímáte spíše jako pouhý sen či nedosažitelný ideál?
- Co vám pomáhá bojovat s myšlenkami typu „to nepůjde“?
- Když se podíváte zpátky, vidíte posun správným směrem? Kde konkrétně?
- Spoléháte jen na vlastní síly a schopnosti, nebo počítáte i s pomocí druhých, případně s pomocí od Boha?
…
Děkuji, že jste věnovali čas čtení dnešního dílu. Přeji vám i sobě, abychom se nechali příběhem o vyřešení „neřešitelného příkladu“ povzbudit k tomu, abychom věřili v možnost uskutečnění našich snů a vizí, a tomu, abychom na nich den za dnem, týden za týdnem nebo i rok za rokem pracovali. Pokud vás dnešní díl něčím oslovil, budu rád, když se o něj podělíte s chlapy ve svém okolí. Jestliže se vám líbí zaměření tohoto podcastu, zvažte drobný příspěvek na jeho provoz. Více informací o možnosti podpory najdete zde.
