Rád chodím na procházky, klidně i za tmy, a právě během jednoho nočního toulání jsem uslyšel hlasitý, pronikavý ženský hlas: „Ticho, Maxi!“ Nejednalo se o žádnou domácí hádku, tato žena se jen snažila přehlušit štěkot svého psa. „Tak ticho, Maxi!“, ozve se znovu, tentokrát mnohem hlasitěji. V tónu paní domu je slyšet naštvání. Štěkot psa totiž ruší nejen ji, ale také sousedy. Navíc když štěká úplně zbytečně.
Jenže to není pravda. Max ví něco, co ona ne. Svými smysly poznal, že tmavou noční uličkou kráčí vetřelec – já. Max je totiž správný hlídací pes. Kdykoli jdu kolem, ať ve dne nebo v noci, začne štěkat. Pozor, někdo tady je! Jelikož v uličce není žádná lampa, tak mně paní domu nemůže vidět, a proto Maxovo štěkání pokládá za zbytečné a pokouší se ho umlčet. Domyšleno do důsledků je to trochu paradox. Snaží se zajistit ticho tím, že začne křičet. Ale funguje to, tedy alespoň na chvíli. Max se uklidní, nicméně za chvíli začne štěkat znovu a štěká, dokud nejsem dostatečně daleko, abych už nebyl hrozbou ukrytou ve tmě.
Zatímco kráčím ztichlými nočními ulicemi, rozvažuji o Maxovi a jeho majitelce. A hlavně o životě. Život je pes, tvrdí slavný lidový aforismus. Jiná slavná kniha – Bible – na jednom místě říká: „se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte“. Jak jdu tmou, najednou se mi v hlavě rozbřesklo. Vždyť ten pes Max a tento biblický citát spolu vlastně souvisí.
Navzájem se napomínat. Trochu zvláštní, ne úplně oblíbené slovo. Napomínat. Kárat. Domlouvat. Vybízet. Varovat. Přemýšlím, zda je varování součástí onoho vzájemného napomínání. Pokud vidím někoho jednat zle a varuji ho před důsledky, tak ho tím vlastně napomínám. A zároveň povzbuzuji, aby se tomu vyhnul, aby něco změnil, aby se měl na pozoru. Max štěkal, neboť se snažil varovat svou paní. Měj se na pozoru, někde tam venku je nezvaný host!
I v našich životech se někdy rozezní varovný štěkot. Ozve se naše svědomí nebo nějakým způsobem sám Bůh – to, co se chystáš udělat, není správně. Jindy to může být náš partner, kamarád, kolega z práce, někdo z církve. Bojím se, že způsob, kterým žiješ, nevede k dobrému. To, cos včera řekl, mi ublížilo, dávej si pozor na jazyk. Odpočíváš vůbec někdy? Podobné věci můžeme slyšet tehdy, pokud náš život není úplně v pořádku. Jenže mnohdy nám mohou připadat jen jako obtěžující štěkot, jako něco, co nechceme slyšet. A tak hlas svědomí potlačíme, člověka, který „nám kafrá do života“ odmítneme a jdeme dál. Někdy se nestane nic, špatné rozhodnutí nebo třeba hřích jen projdou kolem, stejně jako jsem já jen prošel tmavou uličkou. Jenže jindy se nám ignorovat varovný hlas nevyplatí – stane se to, před čím nás druzí varovali. Když neubereme plyn, zhroutíme se, když nezkontrolujeme hladinu oleje, zadřeme motor, jak jsem o tom mluvil v 7. epizodě nazvané Podivné zvuky z motoru. Zapleteme se tolik do pavučiny lží, že to praskne a ztratíme důvěru všech okolo. Kdybychom byli ochotni slyšet varování, napomenutí a zařídili se podle toho, mohlo to dopadnout jinak, lépe.
Když jsem přicházel domů, stále jsem myslel na Maxe a na onu výzvu k vzájemnému napomínání. I teď, po mnoha měsících, se občas, když jdu onou krátkou uličkou, kde za plotem na zahradě štěká Max, vracím k myšlence o napomínání. Jak jednám, když mi někdo řekne něco, co úplně nechci slyšet? Když vidím, že někdo jde vstříc nebezpečí? Pravdou je, že často jednám špatně – snažím se umlčet varovná slova a mlčím, i když bych měl promluvit. Ale Max mi připomíná, že to tak být nemá. On nemlčí. Hlasitě štěká, i když to není jeho paní úplně po chuti. Štěká, protože ji má rád.
Jak to máte vy?
- Máte v životě nějakého Maxe, blízkého člověka, který vás může konfrontovat s čímkoli, co vidí, zeptat se na cokoli?
- Pokud vám někdo řekne něco nepříjemného, jak reagujete? Snažíte se, stejně jako někdy já, ignorovat varovná slova? Nebo nad nimi přemýšlíte s ochotou pracovat na změně, pokud se ukáží být pravdivá?
- Dokážete varovat druhé, že jdou špatným směrem, a to laskavým způsobem, který nebudou brát jako obtěžující štěkot?
…
Děkuji, že jste dočetli až sem. Přeji vám i sobě, abychom měli kolem sebe lidi, kteří nás budou mít rádi natolik, že nás laskavě upozorní na naše chyby, na to, když se vydáme špatným směrem nebo když uděláme nějaký životní kopanec. A taky to, abychom sami byli lidmi, kteří umí z lásky konfrontovat druhé, když je to potřeba. Pokud se vám dnešní epizoda líbila, nezapomeňte se o ní zmínit někomu, na kom vám záleží a kdo by z ní mohl mít užitek.
