Dnešní díl natáčím na začátku února 2026 a letošní leden byl bohatý na události, nad nimiž kroutím hlavou. Prezident republiky Petr Pavel obvinil ministra zahraniční Petra Macinku z vydírání, koalice nemůže vystát opozici a opačně, ve Spojených státech se lidé nemohou shodnout, zda zastřelený lékař Alex Pretti držel v ruce mobil nebo zbraň. Tyto a další situace ukazují na rostoucí napětí a rozdělení mezi lidmi a na to, že jako lidé dokážeme být pěkní sobci, kteří závidí druhým a snaží se prosadit sami sebe a svou pravdu.
Ale není to nic nového. Podívejme se společně na starý biblický příběh popisující zradu uprostřed rodiny. Bůh si vybral Mojžíše, aby vyvedl Izrael z egyptského otroctví a mluvil k němu zvláštním, osobním způsobem, který nebyl v té době úplně obvyklý. Mojžíš to s Izraelem neměl snadné, lidé mnohdy reptali, stěžovali si, neposlouchali a Mojžíš se musel opakovaně za lid přimlouvat, aby odvrátil Boží hněv. Naštěstí na to nebyl úplně sám, mohl se opřít o svého bratra Árona, který byl jeho mluvčím a o svou sestru Miriam.
Jenže Miriam a Áronovi začalo vadit, že hrají jen ony pomyslné druhé housle, a tak začali mluvit proti svému bratru, jak čteme v knize Numeri: „Což Hospodin mluví jenom prostřednictvím Mojžíše? Což nemluví i naším prostřednictvím?“ Prostě si začali stěžovat na to, že Mojžíš je důležitější než oni. Je zajímavé, že v příběhu nečteme o tom, že by se Mojžíš nějak bránil nebo se snažil se svými sourozenci hádat. Místo toho je tam napsáno, že byl nejpokornějším ze všech lidí. Bůh se však Mojžíše zastal, Miriam a Áronovi jejich zradu vytkl a skončilo to tím, že Miriam se stala malomocnou, což v té době znamenalo také rituální nečistotu a vyloučení ze společenství lidu.
Áronovi bylo své sestry líto, a tak přichází s prosíkem za Mojžíšem: „Dovol, můj pane, nenech nás pykat za hřích, jehož jsme se ve své pošetilosti dopustili. Ať není Mirjam jako mrtvě narozené děcko, jehož tělo je z poloviny stráveno, hned jak vyšlo z matčina lůna.“ Poté, co zakusil Boží jednání a napomenutí, mluví jinak. Uznává, že Bůh dal Mojžíšovi větší úkol a autoritu než jemu samému, dokonce svého bratra nazývá pánem.
Kdybyste byli Mojžíšem, co byste udělali?
Mojžíš měl plné právo se zlobit. Mohl to dat Áronovi a Miriam pěkně sežrat a říct, že když jsou takoví borci, jejichž prostřednictvím Bůh mluví, tak ať si s ním uzdravení Miriam domluví sami. Mohl po nich chtít nějakou nabubřelou omluvu, nějakou protislužbu a podobně. Případně se mohl chovat povýšeně jako to mnozí někdy umíme. Však i Bůh jasně ukázal, že to on si mne vyvolil a vy jste fakt nuly. Nebo jim alespoň mohl pěkně od plic říct, jak on nich bylo necitlivé a neloajální mluvit proti němu, místo aby mu pomáhali nést jeho břemeno. Mnozí lidé takto dnes jednají.
Příběh však pokračuje následovně. I volal Mojžíš k Hospodinu: „Bože, prosím uzdrav ji, prosím!“
Žádné výčitky, žádné povyšování se, ale pokorná prosba k Bohu za uzdravení Miriam. Mojžíš Miriam a Áronovi odpustil, přimlouval se za svou sestru a chtěl pro ně jen to dobré, a to navzdory jejich zradě. Mojžíš odpustil a slitoval se, i Bůh se slitoval, ale jejich hříšné chování přesto mělo negativní následky. Čteme tato slova. Hospodin Mojžíšovi odvětil: „Kdyby jí otec naplil do tváře, nenesla by hanbu po sedm dní? Sedm dní bude vyloučena z tábora, potom se zase připojí.“
V úvodu jsem zmiňoval několik aktuálních situací z dění v naší politice i ve světě. Každá z nich má potenciál zvětšovat bariéry a prohlubovat příkopy mezi lidmi. Pavel vs. Macinka. Příznivci Pavla vs. příznivci Macinky. Voliči koalice vs. voliči opozice. Zastánci mobilu v ruce vs. zastánci zbraně v ruce. Moc bych si přál, aby naši politici dokázali najít společnou řeč a jednali tak, aby to bylo k dobrému pro nás občany, nejen pro ně, případně jejich ega. Přál bych si, aby smrt Alexe Prettiho byla skutečně objektivně posouzena a aby lidé ve Spojených státech spolu dokázali hezky vycházet, i když mají jiné názory. Abychom my všichni dokázali být, podobně jako Mojžíš, pokorní a velkorysí. Jenže i pokud k tomu dojde, tak policie stejně bude muset prozkoumat, zda šlo o vydírání nebo ne, důvěra lidí v politiky už klesla a život Alexovi Prettimu také nikdo nevrátí. Neboť naše činy mají důsledky. Kéž je nám dnešní příběh zrady v rodině varováním i inspirací. Varováním, abychom dobře zvažovali možné důsledky toho, co říkáme a děláme. Inspirací k tomu, abychom dokázali velkoryse odpouštět, přáli druhým jen to dobré a konečný soud přenechali Bohu.
Věnujme nějaký čas přemýšlení o našich životech a zodpovězme si na tyto otázky:
- Naštval mne v poslední době někdo? Pokud ano, co jsem s tím udělal a co s tím ještě udělám?
- Ublížil jsem v poslední době někomu svým chováním? Pokud ano, jak to napravím?
- Když se mi stane křivda nebo mne někdo naštve, jak reaguji? Mám tendenci přát mu spíše dobré nebo zlé? Proč?
…
Děkuji, že jste věnovali čas čtení dnešního dílu. Pokud se vám líbil, budu rád, když o něm dáte vědět někomu dalšímu. A jestliže ne, buďte velkorysí a dejte mi ještě šanci tím, že si poslechnete nějakou z příštích epizod.
