Stalo se vám, že jste něčemu neporozuměli, ale promeškali jste vhodnou příležitost se na to zeptat? Něco podobného se stalo i Richardovi Feynmanovi, držiteli Nobelovy ceny, který se za druhé světové války podílel na vývoji atomové bomby. Richard se jednou dostal na inspekci zařízení na obohacování uranu. Inženýři ho seznámili s plány továrny a tím, že vše je dvojitě zabezpečeno, aby selhání libovolné záklopky nemohlo ohrozit bezpečnost. Problém byl, že Richard Feynman plánkům nerozuměl a nevěděl, co znamenají jednotlivé technické značky. Ve své knize To snad nemyslíte vážně, pane Feynmane! tuhle trapnou situaci popsal následovně.
Nejhorší je, že nevím, co všechno ty symboly na plánech znamenají. Tak třeba takové oné – nejdřív si myslím, že to znamená okno. Je to čtvereček s křížkem uprostřed a jsou toho plné plány. Myslím si, že to je okno, ale ne, okno to být nemůže, protože to není vždy na kraji. Mám sto chutí se zeptat, co to je. Určitě jste se už někdy ocitli v podobné situaci, že jste prošvihli pravý čas, kdy se zeptat. Kdybyste se byli zeptali hned, bylo by to v pořádku. Ale teď už se mluví trošku moc dlouho. Moc dlouho jste váhali. Když se zeptáte teď, řeknou: „Tak to jsme celou tu dobu jenom mařili čas!?“
Co teď? Něco mě napadlo: třeba to je záklopka. Položím ukazováček na jeden z mysteriózních křížků uprostřed jednoho plánu na straně tři a řeknu: „Co se stane, když se zablokuje tahle záklopka?“ V duchu čekám, že odpovědí: „To není záklopka, pane, to je okno.“ Načež jeden se podívá na druhého a říká: „No, když se tahle záklopka zablokuje…,“ jezdí prstem po plánu nahoru a dolů, druhý inženýr se dívá nahoru a dolů a dopředu a dozadu, a nakonec se podívají na sebe. Pak se otočí ke mně s pootevřenými ústy, jako ryby na suchu, a řeknou: „Máte úplnou pravdu, pane!“ Srolovali plány a vytratili se ven a my jsme odkráčeli za nimi.
Richard Feynman úplnou náhodou odhalil chybu v návrhu, která mohla vést ke katastrofě. Muž, který Feynmana doprovázel, ocenil jeho genialitu a řekl, že by ho zajímalo, jak to jenom dělá.
Co byste na jeho místě udělali vy? Přiznali byste, že plánům vůbec nerozumíte? Nebo byste si leštili své ego a nějakým způsobem podpořili vzniklý dojem o vaší genialitě?
Richard po pravdě odpověděl: „Chtěl jsem jen zjistit, jestli to je záklopka, anebo ne.“
Richard řekl pravdu, byť byla trochu nepříjemná. Dnes vidíme mnoho lidí, kteří příliš dbají na svou pověst, a tak nepříjemnou pravdu raději zatají. Existují vedoucí, kteří si přisvojují zásluhy svých podřízených, místo aby po pravdě řekli, že za úspěchem nestojí oni, ale někdo jiný. Na sociálních sítích příliš často prezentujeme umělou a vylepšenou verzi našich životů.
Bůh nás skrze následující slova apoštola Pavla vyzývá: „mluvte pravdu každý se svým bližním“. Richard Feynman mluvil pravdu a jeho pověsti to nakonec neublížilo, dokonce později získal Nobelovu cenu. A tak věřme tomu, že můžeme být pravdiví i v dnešní době, která je plná lží a přetvářky. Věřme tomu, že mluvit pravdu je znakem správného chlapa.
Jako obvykle mám pro vás několik otázek k přemýšlení:
- Pokud něco nevím, jsem ochoten to přiznat?
- Když se mi něco povede, aniž bych se o to příliš zasloužil, mám tendenci připsat úspěch sobě?
- Jak často na sociálních sítích nebo i v rozhovorech s lidmi přibarvuji skutečnost na růžovo?
…
Děkuji, že jste věnovali čas čtení dnešního dílu. Přeji nám všem, aby nás příběh Richarda Feynmana povzbudil k tomu nebrat se příliš vážně a být pravdiví, i když se nám bude zdát, že malá lež by byla výhodnější. Věřím, že pokud se nám to bude dařit, naše vztahy s druhými budou hlubší a budeme se stávat správnými chlapy, se kterými je možné otevřeně a upřímně mluvit o životě. Budu moc rád, když o tomto podcastu dáte vědět mužům ve svém okolí, zanecháte komentář, srdíčko, lajk, dáte odběr nebo ho podpoříte jiným způsobem.
