V minulé epizodě jsem představil Saula, prvního krále Izraele. Mluvil jsem o tom, že dobře začal a jak se dostal na trůn. Saul už měl za sebou vítěznou bitvu, rok kralování, viděl velké Boží skutky a znal Boží zaslíbení o tom, že pokud ho Izraelité budou poslouchat, dobře se jim povede. Zatím vše šlo jako po másle. Jenže v druhém roce kralování se situace zkomplikovala. Saulova aktuální armáda činila jen tři tisíce mužů, a jeho syn Jonatán naštval Pelištejce, nepřátele Izraele. Ti se proto rozhodli s Izraelem bojovat. Příběh pokračuje následovně.
Pelištejci se shromáždili, aby bojovali s Izraelem. Měli třicet tisíc vozů, šest tisíc jezdců a lidu takové množství jako písku na mořském břehu. Přitáhli a utábořili se v Mikmásu na východ od Bét-ávenu. Izraelští muži viděli, že se dostali do tísně a že lid je sklíčen. Lid se ukrýval v jeskyních, rozsedlinách, skalních stržích, slujích a jamách. Hebrejové přešli Jordán do země gádské a gileádské, zatímco Saul byl ještě v Gilgálu; všechen lid, který šel za ním, byl zděšen. Čekal sedm dní do chvíle, kterou určil Samuel, ale Samuel do Gilgálu nepřicházel a lid se od Saula rozprchával. Saul tedy řekl: „Přineste ke mně oběť zápalnou a pokojnou.“ A obětoval zápalnou oběť. Sotva skončil obětování zápalné oběti, přišel Samuel. Saul mu vyšel vstříc a pozdravil ho. Samuel se ho otázal: „Cos to udělal?“ Saul odvětil: „Když jsem viděl, že se lid ode mne rozprchává, neboť tys k určenému dni nepřicházel, a že se Pelištejci shromáždili v Mikmásu, řekl jsem si: Pelištejci teď sejdou proti mně do Gilgálu a já jsem si nenaklonil Hospodina. A tak jsem se opovážil zápalnou oběť obětovat sám.“ Samuel nato Saulovi řekl: „Počínal sis jako pomatenec. Nedbals příkazu, který ti dal Hospodin, tvůj Bůh. Tak by byl Hospodin upevnil tvé království nad Izraelem navěky. Teď však tvé království neobstojí. Hospodin si vyhledal muže podle svého srdce. Jemu Hospodin přikáže, aby byl vévodou nad jeho lidem, protože ty jsi nedbal toho, co ti Hospodin přikázal.“
Samuel Saulovi slíbil, že přijde za sedm dní a skrze oběť bude vyprošovat Boží přízeň. Sedm dní někdy uteče jako voda, ale v tomto případě čas ubíhal pomalu. Saul uměl počítat. Věděl, že tři tisíce jeho bojovníků je podstatně méně, než kolik má nepřítel, vždyť jen vozů měl desetkrát více. Saul se díval na nepřítele a přestal se dívat na Boha. Když viděl, že lid od něj prchá, přemohl ho strach. Saul přestal Bohu důvěřovat, přestal se na svět dívat očima víry, a to byla jeho první chyba, která ho nasměřovala špatným směrem.
Pokud jste křesťané jako já, dovedete si představit, že víra, respektive důvěra Bohu, je důležitá věc pro život. Ale jednat v důvěře a poslušnosti potřebujeme my všichni, i když v Boha nevěříme. Pokud nám lékař řekne, že potřebujeme radikální změnu životního stylu, užívat nějaké léky, a my jeho rady budeme ignorovat, můžeme si ublížit. Jestliže nám automechanik doporučí průběžně kontrolovat a dolévat olej a my si budeme myslet, že tomu rozumíme lépe než on a stačí nám to omrknout jednou za 10 nebo 15 tisíc kilometrů, může se stát, že jednou nedojedeme do cíle. Nebo si zaplatíme nějakého fitness trenéra, abychom nabrali svaly, ale nebudeme cvičit, a tak kvůli nedůvěře a neposlušnosti budeme mít nakonec méně peněz a méně síly. Pokud nebudeme důvěřovat našim autoritám a lidem, kteří toho vědí v nějaké oblasti více než my, můžeme na to doplatit, podobně jako Saul.
Druhou chybou, které se Saul dopustil, byla netrpělivost. Nedokázal čekat až Samuel přijde. Možná to souviselo s nedostatkem důvěry, každopádně ho to vedlo k tomu, že se rozhodl obětovat Bohu sám, což nebylo v jeho kompetenci. V textu jsme četli: Sotva skončil obětování zápalné oběti, přišel Samuel. Saul své čekání vzdal těsně před tím, než Samuel přišel. Možná znáte někoho, kdo se o něco snažil, ale vzdal to těsně předtím, než přišla změna. Nebo někomu něco delegujeme a když dlouho nepřichází výsledek, rozhodneme se to udělat sami. A když už tím zabijeme spoustu času, tak nám to donese hotové nebo to přijde udělat. Nebo obchodujeme na burze a rozhodneme se uzavřít pozici těsně před tím, než se trh pohne kýženým směrem. Pak si říkáme: „kdybych tak ještě vydržel chvíli čekat“. Nedostatek trpělivosti nás může připravit o mnohé dobré věci.
Třetí chybou, které se Saul dopustil, byla nečestnost. On překročil Boží příkaz o obětech, ale vinu se pokouší shodit na Samuele, když říká „neboť tys k určenému dni nepřicházel“. Samueli, ty jsi nepřišel, a tak jsem to musel udělat. Můžeš za to ty! Správný chlap by dokázal přiznat svou netrpělivost, nedůvěru Bohu, ale Saul se, stejně jako mnozí před ním a mnozí po něm, vymlouvá. Jak uslyšíte v některé z pozdějších epizod, nebylo to naposled, kdy se snažil shodit vinu na někoho jiného.
Saul se rozhodl, jak se rozhodl, a stálo ho to Boží přízeň, byť to lidé kolem něj ještě nevěděli. Každý z nás máme před sebou mnohá rozhodnutí. Poučme se ze Saulova příběhu a dávejme si pozor na to, abychom nepřestali důvěřovat tomu, co je skutečně důvěryhodné, abychom nevzdávali věci příliš brzy a pokud uděláme chybu, převezměme za ní zodpovědnost. Pokud to zvládneme, budeme správnými chlapy.
Položme sami sobě několik otázek:
- Komu nebo čemu důvěřujete?
- Je nějaká oblast, ve které se nedržíte dobré rady, kterou jste dostali, nebo toho, o čem jste přesvědčeni, že je to dobré?
- Pokud jste křesťané, je nějaká oblast, ve které nedůvěřujete Bohu?
- Ve kterých situacích ztrácíte trpělivost?
- Jak reagujete na to, když uděláte chybu?
…
Děkuji, že jste si poslechli druhou epizodu věnovanou Saulovu příběhu. Přeji nám všem, abychom se dokázali vyvarovat chyb, který se Saul dopustil a abychom obstáli, až půjde do tuhého. Pokud jsme křesťané, nebojme se v modlitbě žádat o Boží pomoc, abychom se na svět dívali jeho očima, dokázali být trpěliví a upřímní. Jestliže se vám dnešní epizoda líbila, dejte o ní vědět někomu ve svém okolí.
