V rámci svého běžeckého tréninku občas běhám intervaly. Prostě chvíli běžím mnohem rychleji než obvykle, pak si chvíli odpočinu, zase rychlý běh, krátký odpočinek a pořád dokola. Čím rychlejší nebo delší je běžecká část, tím více si dám do těla. Ze začátku se mi většinou běhá dobře, ale s přibývající únavou se nemohu dočkat toho, až bude trénink za mnou. Několikrát se mi stalo, že jsem běhal intervaly právě v den, kdy jsem se postil. V tyto dny jsem si chvíle odpočinku mezi intervaly opravdu užíval a stejně jsem byl po doběhnutí většinou pořádně vyřízený. Právě během výklusu po jednom takovém tréninku jsem si uvědomil, že v životě je to někdy podobné.
Život je plný chvil, kdy potřebujeme makat naplno, kdy se na nás valí požadavky druhých, hoří termíny, jsme ve stresu a podobně. Prostě jedeme na plný plyn. Když běžím rychle, vydržím to jen omezenou dobu a pak si tělo žádá odpočinutí. Mezi intervaly stačí krátký odpočinek, ale mezi běhy to chce den, někdy i více dnů volna. Potřebuji regenerovat, abych si neublížil a mohl běžet zase příště. V tréninkovém plánu mám dny běhu i dny odpočinku a zjistil jsem, že mi celkem nedělá problém v den, kdy nemám běhat, zůstat doma. Jenže když dojde na život, práci, povinnosti, tam je to složitější. Pořád je co dělat a nikdy není hotovo. Ačkoli znám příběhy lidí, kteří se přetáhli, vyhořeli, někdy mám tendenci šidit spánek a odpočinek. Právě intervalový trénink mi však připomněl důležitost regenerace v životě.
Když jsem se postil a běhal v jeden den, bylo to moje rozhodnutí a mohl jsem to kdykoli změnit – trénink šel přerušit nebo jsem se mohl najíst. Jenže život nám občas naloží, potkají nás nečekané a náročné věci. Stejně jako nemůžu neustále běhat intervaly, natož bez doplňování energie, těžko dobře ustojím krizi, pokud budu vyšťavený z každodenní rutiny. Není to žádná nová myšlenka, je to staré jako svět sám. Během stvoření Bůh vytvořil i rytmy. Máme den, kdy můžeme pracovat a máme noc, kdy je čas odpočívat. Starým Izraelitům také řekl, že mají pamatovat na den odpočinku: Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne bude slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku. Dokonce čteme následující velmi tvrdé ustanovení: Každý, kdo by dělal nějakou práci v den odpočinku, musí zemřít.
Bůh ví, že potřebujeme odpočívat. Jednak proto, abychom se nezhroutili, ale také proto, abychom si uvědomili, že svět není o nás a nezhroutí se, jestliže si dáme na chvíli pauzu, že si vše nedokážeme obstarat, ale jsme odkázáni na Boží péči. Když jsem se tenkrát vracel z intervalového tréninku, byl unavený a kručelo mi v břiše, bylo mi jasné, že potřebuji odpočinek. Tehdy jsem si ho dopřál a několikrát jsem si kvůli potřebě regenerace zrušil i následující trénink. Kéž by se to dařilo mně i vám nejen ve sportu, ale hlavně v běžném životě.
Třeba vám k tomu pomohou i následující otázky:
- Cítíte se v posledních dnech plní energie nebo spíše jako vymačkaný citrón?
- Jakým způsobem nejraději odpočíváte, jak od fyzické, tak od psychické námahy?
- Pokud potřebujete nabrat síly, jakou malou věc uděláte tento týden proto, abyste si alespoň trochu odpočinuli?
…
Děkuji, že jste poslouchali dnešní díl. Snad vás povzbudil k přemýšlení o tom, jak se vám daří vyvažovat práci a odpočinek. Přeji vám i sobě, abychom dokázali včas zpomalit, nabrat nové síly a podívat se na svůj život z odstupu. Pokud vás dnešní díl oslovil, dejte o něm vědět někomu, kdo by z něj mohl mít užitek. Budu rád za jakoukoli podporu tohoto podcastu, ať už odběrem, komentářem, dobrým hodnocením nebo třeba skrze hlasování v anketě Podcast roku. Přeji úspěšný životní běh s dostatkem odpočinku.
