V rámci Fightclubu, osmitýdenního programu pro chlapy, jsme měli úkol sednout si na minimálně patnáct minut někam do přírody a jen poslouchat. Našel jsem si hezké místo u řeky, zavřel oči, aby mne nerozptylovala krása kolem a nastražil uši. Slyšel jsem pestrou paletu zvuků – občas nějaké auto v dáli, vlak, letadlo, bučící krávy, rybu vyskakující z vody, zpěv ptáků. A také samozřejmě hučení vody mezi kameny, které neustávalo a bylo trvalou kulisou na pozadí.
V jednu chvíli jsem otočil hlavu a najednou se něco změnilo. Hučení vody znělo slaběji, neboť mé ucho bylo nasměřováno pryč od místa, kde voda skotačila mezi kameny. Najednou jsem slyšel mnohé zvuky, které předtím zanikaly v onom nepřestávajícím hučení vody.
Tehdy jsem si uvědomil, že podobně to může být v našem životě. Můžeme být příliš soustředěni na jednu oblast života, třeba práci, a kvůli tomu nevnímat signály o tom, že by bylo potřeba napnout síly jinde. Ať již v rodině, ve vztazích s přáteli, v péči o své zdraví a duševní pohodu nebo ve vztahu s Bohem, pokud je pro nás důležitý. Nebo můžeme být plni negativních věcí, a ty nám brání všímat si dobrých věcí, které život přináší. Třeba se nám vrací myšlenka, že jsme k ničemu, kterou do nás zasel někdo v mládí. Nebo pod vlivem všech zpráv o útocích na Írán, stoupajících cenách ropy, vlekoucí se války na Ukrajině prožíváme strach o budoucnost. Může to být cokoli jiného. Říká se, že stokrát nic umořilo vola a stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Pokud se nám zdá, že v životě stojíme na místě, prožíváme frustraci atd., možná stojí za to popřemýšlet, zda někde nehučí ona pomyslná voda mezi kameny, která nám brání slyšet pozitivní věci.
Abych mohl slyšet některé tišší zvuky, musel jsem otočit hlavu, aby mé ucho nebylo nasměrováno přímo ke klokotající vodě. Pokud chceme získat odstup a náhled na svůj život, potřebujeme pro to také něco udělat. Někdy pomůže vzít si den nebo pár dnů volna a vyrazit někam, kde budeme sami, bez chytrých udělátek, které neustále bojují o naši pozornost. Nebo si vyhradit klidný čas a zapřemýšlet o tom, zda se v našich myšlenkách neobjevují nějaké opakující se vzorce, které nás vedou negativním směrem. Jindy může být fajn o tom pokecat s lidmi, kteří nás znají a kteří se nebojí nám říct to, co doopravdy vidí. Inspirací může být vystoupení z naší sociální bubliny, potkat se s někým novým, přečíst si knihu, kterou bychom normálně nečetli či se podívat do míst, kam bychom běžně nešli. Pokud věříme v Boha, můžeme se modlit, třeba tak, jako to dělal král David: „Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!“
Pokud uděláme cokoli proto, aby byl náš život pestřejší, abychom slyšeli i jiné než obvyklé zvuky, stojí to za to. Možná díky tomu zjistíme, že se máme dobře a jdeme dobrým směrem, jen vytrvat. Možná si však uvědomíme, že jsme něčemu dali příliš velkou pozornost a kvůli tomu jiné oblasti našeho života trpí. I pokud zjistíme to druhé, pořád je to dobrá zpráva. Protože uvědomit si a pojmenovat problém je prvním krokem k tomu, abychom ho mohli vyřešit nebo se alespoň posunout žádoucím směrem. Pokud se posuneme kousek správným směrem, budeme se stávat lepšími muži. A to stojí za to.
Přemýšlejme tedy chvíli nad svými životy:
- Je něco, nad čím musíte pořád přemýšlet, od čeho se nemůžete odpoutat? Pokud ano, co to je?
- Přemýšlíte spíše nad pozitivními nebo negativními věcmi?
- Je nějaká oblast ve vašem životě, které věnujete možná až příliš velkou pozornost?
- Co uděláte v příštím týdnu proto, abyste obohatili svůj život o nové podněty?
…
Děkuji, že čas čtení této epizody podcastu Lepším mužem. Snad jsem vás inspiroval k tomu, abyste přemýšleli nad svým životem. Přeji nám všem, abychom nebyli zahlceni hukotem povinností, obav, strachů, ale dokázali vnímat druhé lidi, krásu kolem sebe a také Boha mluvícího často tichým hlasem, který snadno zanikne v ruchu a shonu života. Pokud vás dnešní epizoda zaujala, dejte o ní prosím vědět někomu ve vašem okolí.
