Nedávno jsem křovinořezem sekal trávu okolo plotu a vzpomněl jsem si na své dětství a dospívání. Každý rok jsme u babičky sušívali seno. Když jsme byli děti, jen jsme hrabali, ale postupem času jsem se učil sekat kosou a čím jsem byl starší, tím více toho bylo na mě. Pamatuji si, jak jsem si jednou, když jsme s tátou za ranní rosy sekali trávu uvědomil, že už nejsem děcko, protože na mě nijak nedohlíží a také broušení kosy nechává na mě.
Samotná práce s kosením a sušením sena mi nevadila, horší bylo, že jsem začal trpět alergií na pyl trávy, sennou rýmou, a tak mě vždy obtěžovalo pálení očí a neustálé smrkání. Tehdy jsem nic nevěděl o respirátorech FFP2, a tak jsem si zkoušel pomoci, jak jsem uměl. Co se týče kosení, tak jsem začínal dříve než obvykle, dokud byla tráva plná rosy a pyl se tak moc neuvolňoval. Také jsem zkoušel i něco ve stylu bandity, kdy jsem si kolem nosu a pusy uvazoval mokrý šátek. Bylo to o něco lepší, ale rozhodně to problém nevyřešilo. Nicméně jsem vnímal potřebu trávu pokosit a vysušit, a také zodpovědnost udělat svůj díl. Proto jsem se na to nevykašlal, ale přemýšlel jsem, jak to zvládnout navzdory senné rýmě.
Když jsem si vzpomněl na tento příběh, uvědomil jsem si, jak jsem se za ty roky změnil. Kosou téměř nekosím, většinou používám motorovou sekačku a křovinořez, to je však méně podstatné. Důležitější změna se týká toho, že mnohdy nehledám způsoby, jak něco udělat, ale výmluvy, proč to nejde. Janu Werichovi se připisuje následující výrok: „Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.“ Mnohdy sice něco chci, ale když se objeví nějaká překážka, tak to vzdám, protože někdy je pohodlnější smířit se s tím, že něco nemám, než se namáhat a bojovat o to.
Přesto jsou oblasti života, kde usiluji a zápasím navzdory překážkám nebo tomu, že se mi vůbec nechce. Někdy jde, podobně jako kdysi při sušení sena, o povinnosti, které prostě musím udělat, neboť je to moje práce a zodpovědnost. Jindy jsou to věci, o jejichž důležitosti jsem vnitřně přesvědčen natolik, že motivem není musím, ale chci. Někde mezi tím jsou věci, u kterých si říkám: „Měl bych.“ A právě k nim se neustále vracím a znovu začínám.
Ježíš řekl „hledejte, a naleznete“. Pokud tato slova vytrhneme z kontextu, mohou v nás vyvolat dojem, že vždy dostaneme to, co chceme, že vždy nalezneme cestu, jak dosáhnout svého cíle. Když však v Bibli čteme slovo „hledejte“, nejčastěji je to v kontextu zaměření se na Boha samotného, na jeho království atd. Pokud jste křesťané jako já, potřebujeme nalézat způsoby, jak být blízko Bohu a žít život, pro který nás stvořil, a to navzdory dnešní hektické době.
Chceme-li být lepšími muži, potřebujeme nacházet cesty, jak uskutečňovat to, co považujeme za důležité, a to navzdory překážkám či nechuti. Chci vás povzbudit k tomu, abyste si zodpověděli na následující otázky.
- Které tři věci jste v poslední době udělali navzdory tomu, že se vám nechtělo nebo navzdory nepříznivým okolnostem?
- Co jste naopak vzdali?
- Kterou věc chcete nebo musíte v příštích dnech či týdnech udělat, ale něco vám brání se do ní pustit?
- Jaký uděláte první krok k tomu, abyste ji posunuli směrem k dokončení?
…
Děkuji, že jste věnovali čas poslechu dnešního dílu. Snad vás mé vzpomínání na čas, kdy jsem kosil s mokrým šátkem na obličeji povzbudilo zamyslet se nad tím, jak překonávat překážky a dělat to, co považujete za důležité. Přeji nám všem, abychom byli chlapi, kteří primárně hledají způsoby, jak něco udělat, a ne výmluvy, proč to nejde. Pokud vás dnešní epizoda něčím oslovila, podělte se o ni s dalšími muži, ať již v osobním rozhovoru nebo někde v on-line světě.
