Když se řekne škola, tak se každému vybaví asi něco jiného – spolužáci, trapas při zkoušení nebo třeba učitelé. Při mém občasném vzpomínání na vysokou školu se mi téměř vždy vybaví dva učitelé, kteří se od sebe lišili skoro jako světlo od tmy.
Z toho prvního čišel zájem o vyučovaný předmět a o to, aby nám studentům něco zajímavého předal. Jeho výklad byl poutavý, plný historek ze života, které nám ukazovaly, že tohle učivo se nám může hodit v praxi. Není se čemu divit, že jsem se na tyto přednášky vždy těšil.
Na rozdíl od něj toho druhého učitele předcházela nedobrá pověst. Jeho přednášky jsou prý nuda a ztráta času. Naneštěstí pověst nelhala, bylo to tak. Tento učitel promítal nezáživné slajdy, které navíc četl slovo od slova. Samá nudná teorie, žádný příklad z praxe nebo něco, co by studenty zaujalo. Nakonec jsem se rozhodl poslechnout radu staršího kamaráda, na přednášky jsem přestal chodit a raději si koupil knihu, která podávala tytéž věci mnohem poutavěji než onen vyučující, a zároveň obsahovala všechny informace potřebné ke zvládnutí zkoušky.
Vzhledem ke statistikám o počtu učitelů – mužů v českém školství s velkou pravděpodobností nepracuje většina posluchačů tohoto podcastu ve školství, a tak si možná říkáte, že epizoda věnovaná učitelům není nic pro vás. Dejte jí však šanci, protože v konečném důsledku nejde vůbec o vyučování ve škole, ale o to, jaký máme dopad na lidi okolo sebe.
Každý z nás žijeme ve společnosti druhých lidí, kteří si všímají nejen toho, co jim říkáme, ale hlavně toho, jak žijeme, zda jsou naše slova a činy v souladu atd. Někteří psychologové dokonce říkají, že neverbální komunikace tvoří více než 90 % našeho sdělení. Proto je důležité nejen to, co říkáme, ale to, jak svým životem, slovy a činy působíme na druhé. Platí to nejen pro děti, kteří své rodiče primárně napodobují, než aby se řídili jejich slovy, ale jak ukazuje příklad mých dvou učitelů, platí to i pro nás dospělé.
Stejnou myšlenku vyjadřuje citát „kdo chce druhé zapalovat, musí nejdřív sám hořet“, který bývá v rozličných obměnách připisován různým lidem. Toužíme-li ovlivnit druhé, nestačí jen správná slova, ale potřebujeme oslovit také emoce druhých, nadchnout je pro naši myšlenku. V dnešní době vidíme, že tato věc funguje nejen při prosazování věcí dobrých, ale funguje i různým populistům, kteří se snaží vyvýšit zejména sami sebe.
Proto nás chci vyzvat, abychom přemýšleli nad tím, pro které věci jsme nadšeni, co nám rozproudí krev v žilách. Pokud budeme mluvit o věcech, pro které žijeme, tak pro ně můžeme nadchnout druhé. Jestliže naopak mluvíme o věcech, které jsou pro nás pouhou teorií, těžko někoho přesvědčíme, aby se jimi řídil, koupil si naši službu a podobně.
Mám pro vás tři otázky k přemýšlení.
- Jsi nadšenec, srdcař nebo působíš spíše jako nudný páprda?
- Pokud ti na něčem doopravdy záleží, dokážeš pro to nadchnout druhé?
- Co můžeš udělat proto, abys hořel pro správné věci a dokázal zapalovat druhé?
Přeji nám všem, aby pověst, která nás předchází, lákala druhé se s námi seznámit, vyslechnout nás, ne se nám vyhnout a věci, které máme na srdci, si raději přečíst nebo poslechnout od někoho jiného.
…
Děkuji za čas, který jste věnovali čtení dnešního dílu. Snad vás srovnání dvou mých učitelů povzbudilo k tomu, abyste se sami zamysleli nad tím, jak působíte na druhé. Kéž se nám daří dávat si pozor na to, aby náš vnitřní oheň nebyl uhašen různými starostmi, povinnostmi, protože jen pokud budeme sami hořet, tak můžeme zapálit druhé. Pokud víte o někom, kdo se snaží druhé nějak ovlivnit, pro něco nadchnout, dejte mu tip na tuhle epizodu. Třeba to pro něj bude tím správným polínkem pro jeho vnitřní oheň.
