Áron měl před sebou zářnou kariéru. Byl pravou rukou Mojžíše, svého bratra, kterého Bůh pověřil vedením Izraelského národa. Navíc obdržel zaslíbení, že právě on a jeho potomci budou sloužit jako kněží.
Jenže pak to přišlo.
Mojžíš se delší dobu zdržel na hoře, na kterou ho Bůh zavolal a lidé kolem Árona ztráceli trpělivost. Volali na něj, aby jim udělal nějakého viditelného boha. Áron byl v nezáviděníhodné situaci. Stejně jako lidé okolo sebe zažil mnoho Božích zázraků, jenže Mojžíš byl už více než měsíc pryč, a ve vzduchu visela otázka, zda se na ně Bůh nevykašlal, zda Mojžíše ještě někdy uvidí. Áron mohl lid přesvědčovat o tom, že jako se Bůh staral doteď, tak se bude starat i nadále, ale on to neudělal.
Místo toho lidu řekl: „Strhněte zlaté náušnice z uší svých žen, synů a dcer a přineste je ke mně!“ Pak vytvořil formu a z těchto zlatých náušnic odlil sošku býčka, zlatého telete, a dovolil lidu, aby tuto sošku uctívali jako boha.
Když se Mojžíš vrátil, byl lid právě uprostřed nevázaných oslav tohoto zlatého telete. Mojžíš se rozčílil, rozbil kamenné desky, které přijal od Boha, spálil býčka a samozřejmě se zlobil i na Árona, že svedl lid na scestí.
Mimochodem, Áron byl mistr výmluv, neboť místo aby přiznal svou zodpovědnost za vytvoření falešného boha, hájil se tím, že lidé se bouřili, a navíc tvrdil následující: „Řekl jsem jim: Kdo má zlaté náušnice, ať si je strhne a donese mi je. Hodil jsem to do ohně, a tak vznikl tento býček.“ Hodil jsem zlato do ohně a vznikl býček. O tom, že udělal formu, pomlčel.
Kdybych byl Mojžíšem, možná i Bohem, tak bych Árona odepsal. Lže jako když odlévá formu, nepřijímá zodpovědnost a drsně zapírá Boha. Tohle není člověk, který by měl být vedoucím, knězem.
Jenže ani Bůh, ani Mojžíš, se takto nezachovali. Byl to právě Mojžíš, který později na Boží příkaz vyzývá Árona, aby přistoupil blíž Bohu, ujal se úřadu kněze a stal se tím, kdo bude přinášet oběti za selhání, hříchy lidí.
Áron dostal druhou šanci.
Navíc Áron, díky svému selhání, získal něco důležitého – schopnost vnímat závažnost hříchu, moc odpuštění a nového začátku, a také soucit s lidmi, kteří všelijak padají a selhávají. Vždyť on byl jeden z nich, nemohl se nijak povyšovat, že jako kněz je lepší než oni. Neboť právě on zapřel Boha, lhal a vykrucoval se.
Áron dostal druhou šanci a díky tomu poznal více Boha, jeho milost a odpuštění.
I my, chlapi dnes, mnohdy selžeme, a je důležité, co s tím uděláme. Můžeme se vykrucovat, svádět vinu na druhé a potírat všechny, kteří by nás chtěli s naším nezdarem konfrontovat. Nebo můžeme rezignovat a po zbytek života se užírat tím, že už nic dělat nemůžeme, neboť jsme to přece podělali. Anebo můžeme vinu přiznat, omluvit se, požádat o odpuštění a s nadějí vyhlížet novou šanci.
Je zajímavé, že mnohdy dobře zpracované selhání člověka kvalifikuje stát se tím, kdo dokáže porozumět a pomoci těm, kteří prožívají podobné věci.
A tak chvíli přemýšlejte o tom, zda je nějaká věc nebo oblast v životě, kde jste selhali, a také jak jste se se selháním vypořádali.
Pamatujte, že nemusí být všem dnům konec. I vy můžete dostat další šanci, ať již u lidí nebo u Boha.
Áron dostal druhou šanci a Mojžíš byl božím nástrojem, který mu ji dal. I na nás dopadají důsledky selhání a poklesků druhých lidí. I my máme kolem sebe lidi, kteří udělali nějakou, mnohdy i velkou, chybu. Jak se na ně díváme? Povýšeně, s pohrdáním? Nebo se soucitem?
I my můžeme být pro druhé Mojžíšem, tedy tím, kdo mu přinese naději a dá mu druhou šanci. Kdysi jsem četl, že když Edison vyrobil první funkční žárovku, tak poslíček, který ji nesl, upadl a rozbil ji. A když Edison vyrobil druhou funkční žárovku, tak ji svěřil právě tomuto poslíčkovi, dal mu druhou šanci. Nevím, zda je to pravda, ale pokud ano, věřím, že pro toho poslíčka to byla zkušenost k nezaplacení. Stejně jako druhá šance, kterou dostal Áron. A tak se učme neodepsat lidi, kteří selhali, ale učme se jim dávat druhou, třetí, čtvrtou a další šanci.
Není to samozřejmost a nejde to snadno. Ale Bůh je bohem druhé, třetí a další šance. Jako neodepsal Árona, tak neodepsal ani nás.
Proto žijme naplno, vyznávejme a napravujme svá selhání a buďme lidmi, kteří umí odpuštění a další šanci nejen přijmout, ale také dál druhým.
…
Díky, že jste dočetli až sem. Pokud se vám dnešní epizoda líbila, řekněte o ní lidem ve svém okolí. Pokud se vám nelíbila, dejte mi, prosím, druhou šanci a přečtěte si nějaký jiný díl.
