Minulý týden jsem psal o tom, že Jónatan naštval Pelištejce, nepřátele Izraele a že Saul kvůli své nevíře a netrpělivosti ztratil Boží přízeň, a ještě z toho obviňoval někoho jiného – proroka Samuele. Dnes se podíváme na jednu bitvu a čtyři další chyby, kterých se Saul dopustil.
Příběh začíná takto: Jednoho dne vyzval Jónatan, syn Saulův, mládence, svého zbrojnoše: „Pojď, pronikneme k postavení Pelištejců tamhle naproti.“ Svému otci to však neoznámil. Saul se usadil na úpatí pahorku pod granátovníkem v Migrónu. Lidu s ním bylo na šest set mužů. Achijáš, syn Achítúba, bratra Íkábóda, syna Pinchasa, syna Élího, Hospodinova kněze v Šílu, nosil efód. Lid ovšem nevěděl, že Jónatan odešel. V průsmyku, kterým se Jónatan snažil proniknout nad postavení Pelištejců, byl skalní útes z jedné strany i skalní útes z druhé strany; jeden se jmenoval Bóses a druhý Sené. Jeden útes byl jako pilíř na severu naproti Mikmásu, druhý na jihu naproti Gebě. Jónatan tedy vyzval mládence, svého zbrojnoše: „Pojď, pronikneme k postavení těch neobřezanců. Snad pro nás Hospodin něco udělá. Vždyť Hospodinu nemůže nic zabránit, aby zachránil ať skrze mnoho nebo skrze málo.“
Saul jen čekal, ale jeho syn Jónatan věřil, že Bůh Izrael zachrání. Proto se rozhodl proniknout k nepřátelům s tím, že podle jejich reakce pozná, zda je ten pravý čas, kdy Bůh zasáhne v jejich prospěch. Jónatan rozpoznal, že Bůh stojí za nimi a dal se spolu se svým zbrojnošem do boje. Dva muži proti obrovské armádě. Jónatan bojoval, zatímco Saul, král, seděl někde v bezpečí. To byla Saulova další chyba, že se neúčastnil boje, ale držel se v pozadí. Když je nám svěřena nějaká zodpovědnost, ať již za rodinu, církev, v práci, potřebujeme za ty, kdo jsou nám svěřeni, bojovat, přemýšlet, co můžeme udělat proto, aby se jim dobře vedlo atd. Díky Bohu v naší zemi nemusíme bojovat za naše blízké se zbraní v ruce, ale i tak potřebujeme být aktivní v tom, aby se lidem kolem nás dařilo.
Jónatan začal bitvu, do které se vložil sám Bůh, který způsobil zmatek v řadách nepřátel, jak čteme dále: I Saulova hlídka v Gibeji Benjamínově viděla, jak hlučící dav zmateně pobíhá sem a tam. Saul rozkázal lidu, který byl s ním: „Dejte nastoupit! Zjistěte, kdo od nás odešel.“ Nastoupili a zjistilo se, že tu není Jónatan a jeho zbrojnoš. Saul poručil Achijášovi: „Přines Boží schránu!“ Boží schrána byla totiž toho času mezi Izraelci. Zatímco Saul ještě mluvil s knězem, hluk v táboře Pelištejců se dále vzmáhal. Proto Saul poručil knězi: „Stáhni ruku zpět!“ Saul a všechen lid, který byl s ním, se svolali pokřikem a přišli až k té bitvě. A hle, tam řádil meč jednoho proti druhému, nesmírná hrůza. Také Hebrejové z okolí, kteří předtím byli s Pelištejci a s nimi přitáhli do tábora, přidali se k Izraeli, který byl se Saulem a Jónatanem. Rovněž všichni izraelští muži, kteří se skrývali v pohoří Efrajimském, jakmile uslyšeli, že se Pelištejci dali na útěk, pustili se v té bitvě za nimi. Tak Hospodin zachránil v onen den Izraele. Bitva se přehnala přes Bét-áven.
Saul se dozvěděl, že v řadách nepřátel vypukla panika a místo toho, aby využil příležitosti jej porazit, zjišťuje, co se vůbec děje a chce se ptát skrze kněze Boha, co má dělat. Nepřátelé utíkají, místní přeběhlíci se obrátili proti nepříteli, ti, kteří předtím strachy utekli, se vrátili a co dělá Saul? Pozoruje bitvu a přemýšlí, zda se zapojit nebo ne. To byla jeho další chyba. Vítězství bylo na dosah, ale on váhá, zda přiložit ruku k dílu. Někdy nám život připraví jasnou příležitost a my ji potřebujeme popadnou za pačesy a neváhat jako Saul. Kéž nepropásneme příležitosti, které nám Bůh dává. Někdo řekl, že jsou tři typy lidí: ti, kteří věci dělají, ti, kdo se dívají, jak se věci dějí a ti, kteří nevědí, že se něco děje. Dávejme si pozor, abychom nebyli jako Saul, který nejdříve nevěděl, že se něco děje a pak se příliš dlouho jen díval.
Příběh pokračuje následovně: Když se izraelští muži onoho dne zase sešli, Saul zaklínal lid slovy: „Buď proklet muž, který by do večera, dokud se nepomstím svým nepřátelům, pojedl nějaký pokrm.“ Proto nikdo z lidu žádný pokrm neokusil. Celá země chodívala hledat plástve; med býval na povrchu pole. Když lid přišel na plástve, přetékaly medem. Nikdo však nepozdvihl ruku k ústům. Lid se bál té přísahy. Ale Jónatan neslyšel, že jeho otec zavázal lid přísahou. Napřáhl hůl, kterou měl v ruce, ponořil její konec do plástve medu a rukou si ji podal k ústům. Hned se mu rozjasnily oči. Nějaký muž z lidu se ozval a řekl: „Tvůj otec zavázal lid těžkou přísahou: Buď proklet muž, který by dnes pojedl nějaký pokrm. Proto je lid zemdlen.“ Jónatan odvětil: „Můj otec přivede do zkázy celou zemi. Jen pohleďte, jak se mi rozjasnily oči, sotva jsem ochutnal trochu toho medu. Což teprve, kdyby se dnes mohl lid pořádně najíst z kořisti svých nepřátel, kterou nalezl! Proto teď není možný další úder proti Pelištejcům.“
Saul se nakonec zapojil do bitvy, ale v textu, který jsme četli, vidíme, že boji jistým způsobem bránil. Jednak oslabil vojáky tím, že jim zakázal jíst a také je motivoval špatným způsobem – touhou po pomstě. Když Jónatán rozpoutal bitvu, bylo to k Boží slávě, ale Saulovi jde o něho samého. Saulova přísaha se neobešla bez následků. Když byl večer, muži byli tak zemdlení, že začali jíst maso s krví, což bylo proti Božímu nařízení. Později se Saul doptával Boha, zda mají dále bojovat proti Pelištejcům, jenže Bůh jim neodpověděl, protože Jónatan porušil otcovu přísahu o zákazu jídla, o které nevěděl a se kterou nesouhlasil. Ačkoli to byl Jónatan, kdo měl lví podíl na úspěchu Izraele, Saul ho chtěl nechat zabít, aby splnil svou přísahu. Nakonec ho ušetřil na základě přímluv Izraelitů, ale opět zde vidíme, že Saul hledal viníka jinde, ne u sebe. A tak si dávejme pozor na to, abychom neházeli klacky pod nohy těm, kteří se o něco snaží.
Příběh této bitvy končí následovně: Saul odtáhl od Pelištejců a Pelištejci odešli do svých domovů.
Místo toho, aby Saul dotáhl bitvu do vítězného konce, ustoupil z boje a nechal nepřátele, aby odešli domů. I nám hrozí, že sice něco začneme, ale nedokončíme to.
Dnes jsem mluvil o čtyřech Saulových chybách – neúčastnil se boje, pozoroval boj, bránil boji a nedotáhl boj až do konce. Přemýšlejme sami nad sebou, zda se tyto věci neobjevují i v našich životech.
- Vnímáme, že probíhá boj o naši pozornost, o kvalitu vztahů a další důležité věci?
- Jsme aktivní v našich vztazích, dáváme si pozor na to, jak žijeme? V čem se angažujeme?
- Jak podporujeme ty, kteří usilují o dobré věci?
- Je něco, co jsme začali a odložili a měli bychom to dotáhnout do konce?
…
Děkuji, že jste poslouchali další díl ze série věnované úpadku krále Saula. Přeji nám všem, abychom byli muži, kteří rozpoznávají, co se kolem nás děje, aktivně se zapojují, podporují ty, kteří dělají správné věci a dotahují věci do konce. Budu rád, když dáte o dnešním díle vědět chlapům ve svém okolí. Pokud se vám podcast líbí a chtěli byste přispět na pokrytí nákladů na jeho provoz, koukněte na tuto stránku.
