Navzdory jarním mrazíkům se nám letos na třešni urodily nějaké plody, a tak jsem spojil obírání třešní s ořezem větví. Na jedné straně jsem uviděl mladou větev, která směřovala vzhůru, zatímco větev, ze které vyrůstala, byla víceméně vodorovná. Bylo to jasné jak facka, přesně podle poučky – vodorovné větve ponechat, větve směřující vzhůru uřezat. A tak jsem mladou větev uřezal.
Vzápětí jsem si uvědomil, že jsem se unáhlil. Ta vodorovná větev totiž zasahovala k sousedům, a navíc nebyla úplně v kondici. Větev, kterou jsem právě uřezal, by ji mohla nahradit, kdybych ji neuřezal celou, ale trochu ji natvaroval. Akorát už bylo pozdě, větev na strom zpátky nepřilepím. Sám nad sebou jsem kroutil hlavou, proč jsem se neřídil podle známé poučky „dvakrát měř a jednou řež“.
Tato chyba mne dost štvala a jak jsem o ní přemýšlel, uvědomil jsem si, že podobné situace se stávají třeba i v mezilidských vztazích. Dodnes si vzpomínám, jak jsem v mládí vmetl do tváře kamarádovi informaci, která ho nejen zranila, ale navíc jsem ani nevěděl, zda je úplně pravdivá. Jenže podobným způsobem jsem se zachoval v životě vícekrát. Řekl jsem něco, čeho jsem vzápětí litoval, protože to bylo řečeno v hněvu, pod vlivem emocí, bez pořádného rozmýšlení a podobně. Stejně jako v případě uřezané větve to již nebylo možné vrátit.
V případech, kdy někoho zraníme svými slovy nebo činy, někdy pomůže omluva, ale mnohdy svá slova nemůžeme vzít jen tak zpět. Obzvlášť když je slyšelo více lidí.
Při tomto rozmýšlení mi vyvstaly na mysl dva verše z Bible, které se týkají právě tohoto tématu. Apoštol Jakub napsal: Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; Když se něco děje, potřebujeme naslouchat, snažit se tomu druhému porozumět, podobně jako si potřebujeme pořádně prohlédnout nejen větev, kterou chceme uříznout, ale i ty, které chceme ponechat. Druhý verš je mnohem starší, ze starozákonní knihy Přísloví, kde čteme: Odpoví-li kdo dřív, než vyslechl, toť pošetilost a hanba pro něj.
Do mé situace bych ho mohl parafrázovat jako „uřízne-li kdo větev dřív, než pořádně prohlédl i ty ostatní, toť pošetilost a hanba pro něj“. Jako jsem se rychle rozhodl řezat, tak si mnohdy chystám odpověď ještě před tím, než se ten druhý mohl pořádně vyjádřit. Jako můj řez stromu úplně neprospěl, spíše uškodil, taková odpověď bývá mnohdy úplně vedle, místo aby povzbudila nebo zbudovala, tak ublíží.
Dnešní otázky se nabízejí úplně samy:
- Na kterém místě škály od „mluvím málo, zato rozvážně“ do „mluvím rychleji, než přemýšlím“ se nacházíte?
- Jsou nějaké situace, kdy máte tendenci odpovědět dříve, než jste vyslechli všechny zúčastněné strany, než máte dostatek informací?
- Pokud někdy jednáte nebo mluvíte příliš zbrkle, jakým způsobem se pak snažíte napravit vzniklé škody?
…
Děkuji, že jste přečetli dnešní díl inspirovaný příliš rychle uřezanou větví. Přeji vám i sobě, abychom takových chybných a zbrklých rozhodnutí v životě dělali co nejméně. Kéž se stáváme muži, kteří druhé pozorně vyslechnou a pak přinesou moudrou odpověď, místo abychom byli těmi, kdo se každou chvíli musí omlouvat a něco napravovat. Pokud se vám dnešní epizoda líbila, dejte o ní vědět dalším chlapům okolo vás, ať už to mají s nasloucháním a mluvením jakkoli.
