Při příležitosti desátých narozenin našeho syna jsme pro něho a jeho kamarády nachystali malou dobrodružnou hru. V rámci ní dostali mapu, na které byla tři místa označená obrázkem vodní kapky a kódovým slovem. K tomu dostali logickou hádanku, jejímž vyluštěním získali slovo, které jim mělo pomoci vybrat správný cíl, ve kterém se měli setkat s manželkou. Dal jsem jim plánek, hádanku a odešel jsem na stanoviště, kam měli později dorazit. Jenže čas ubíhal a žena mi hlásila, že kluci stále nedošli. Něco bylo špatně. Přemýšlel jsem, co se mohlo stát a pak mi to došlo. Kluci určitě dokázali vyluštit hádanku, ale nejspíše nedokázali dobře číst mapu. Bylo to tak. Místo aby šli na místo označené kódovým slovem, vydali se k místní vodárce, protože ta se jim vybavila, když uviděli kapku vody. Vyrazili úplně opačným směrem, ale naštěstí jsem je našel a dovedl je tam, kam měli dojít. Nakonec vše dobře dopadlo, akorát byli více unavení, mokří a jeden hodně rozmrzelý z toho, že se popálil o kopřivy.
Když jsem přemýšlel o tom, co se stalo, uvědomil jsem si, že chyba kluků byla v přílišném zjednodušení. Když viděli symbol kapky vody, vzpomněli si na vodárku a už se neobtěžovali tím, aby si ověřili na mapě, že to odpovídá místu označenému kódovým slovem, které jim hádanka odhalila. Neodpovídalo, ona vodárka byla daleko za okrajem mapy. Byli to desetiletí kluci, a tak je pochopitelné, že se této chyby dopustili. Došlo mi, že stejně někdy jednáme i my dospělí, mě nevyjímaje. Nečteme celé články, stačí nám shrnutí od umělé inteligence, někdy dokonce jen titulek. Obrázek na sociální síti v nás vyvolá emoce a představy a někdy se neobtěžujeme zjistit, zda tím autor nechtěl říct něco úplně jiného. Přemýšlíme a jednáme zkratkovitě, obzvláště v oblastech, ve kterých máme jasno. Co podporuje náš postoj, to bereme, co mu odporuje, to často odmítáme. Samozřejmě to neplatí vždy a pro každého, ale různí lidé říkají to samé – algoritmy sociálních sítí tento sklon posilují tím, že nám předkládají obsah odpovídající našim zájmům a přesvědčení. Mluví se o sociálních bublinách, vzájemném se utvrzování o své pravdě atd.
Rychlé rozhodování na základě emocí má své výhody a věřím, že nám ho Bůh dal k našemu dobru. Je lepší automaticky uskočit, když vidíme, že se k nám nebezpečně blízko blíží auto než zkoumat jeho trajektorii, zvažovat vliv tlakové vlny a exaktně spočítat, s kolikaprocentní pravděpodobností nám může ublížit. Problém je, pokud se rozhodování pod vlivem emocí stane naším hlavním způsobem uvažování. Tehdy mizí kritické myšlení, snaha poznat pravdu a my se můžeme snadněji stát obětí dezinformací, populismu nebo dokonce manipulace.
Bible popisuje příchod apoštola Pavla do Beroje a reakci tamních židů na jeho kázání evangelia o Ježíši Kristu: přijali evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel. Berojští Pavlovi dychtivě naslouchali, nicméně porovnávali to, co slyšeli, s Písmy, která pro ně byla autoritou. Prostě se nechtěli nechat oblbnout hezky znějícími slovy, a proto si ověřovali, zda je to skutečně tak. Myslím, že nám v tom mohou být dobrým příkladem.
Chci vás vyzvat k přemýšlení o tom, jak to máte vy, třeba s použitím následujících otázek:
- Jak moc zkoumáte a ověřujete informace, které se k vám dostávají různými způsoby?
- Na základě čeho důvěřujete svým oblíbeným influencerům nebo informačním zdrojům, které pravidelně sledujete? Zajímáte se o jejich hodnoty a motivy?
- Kdy jste naposledy k něčemu zaujali postoj jen na základě zkratkovité informace, aniž jste měli dostatek detailů? Kdy naposledy jste svůj postoj museli změnit na základě dalších faktů?
…
Děkuji, že jste poslouchali dnešní díl. Snad vás příběh zatoulaných dětí povzbudil k tomu, abyste si dávali pozor na příliš rychlé závěry, které bývají více ovlivněné emocemi než fakty. Budu rád, když se o tomto podcastu zmíníte někomu dalšímu nebo ho podpoříte sdílením, komentářem nebo dobrým hodnocením na své oblíbené podcastové platformě.
