Tento týden si připomínáme šestisté prvé výročí úmrtí Jana Husa, a právě jeho příběh a postoj bych chtěl připomenout. Tohoto českého kněze, teologa, pedagoga, reformátora a kazatele jistě netřeba představovat. Ačkoli žil na přelomu 14. a 15. století, stále se o něm učíme a v den výročí jeho smrti nemusíme do práce, neboť je státní svátek. Jan Hus si všímal rozdílu mezi biblickým učením a církevní praxí a nedokázal mlčet. Mluvil a psal o morálním úpadku církve, bojoval proti odpustkům a za svobodu přístupu lidí k Bibli. Není divu, že si znepřátelil řadu lidí, kteří z tehdejšího systému těžili.
Jan Hus byl prohlášen za toho, kdo učí bludy, byl na něj vydán zatykač a musel se ukrývat. Později se vydal na koncil do Kostnice, neboť měl naději, že bude moci svobodně diskutovat o své víře a učení. Události se ale vyvinuly úplně jinak. Nedlouho po svém příjezdu byl uvězněn a vybízen k tomu, aby se svého učení zřekl a veřejně ho odvolal. To však odmítl, protože mu to jeho víra, svědomí a porozumění Bibli nedovolovalo. A tak byl 6. července roku 1415 upálen a jeho popel byl vhozen do řeky Rýn.
Nechci rozebírat detaily Husova učení. Raději bych se zaměřil na jeho postoj, protože ten může být inspirací a výzvou i pro nás. Jan Hus prohlásil: „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž se pravdy, braň pravdu až do smrti, protože pravda tě osvobodí od hříchu, od ďábla i od smrti.“ Nebyla to jen planá slova, protože Hus se pravdy držel, odmítl ji odvolat, i když věděl, že ho za to čeká smrt. Nehledal odpovědi především v názorech druhých ani v tom, co by dnes šířily sociální sítě, ale u Boha a v Bibli. Věřil Ježíšovým slovům: „Já jsem ta cesta, pravda i život.“ a Ježíše, oné pravdy s velkým P, se držel až do konce.
Jan Hus hledal pravdu v Bibli a zároveň byl ochoten o ní diskutovat, a to i s těmi, kdo to viděli jinak. Jeho přesvědčení nestálo na vodě, dokázal argumentovat a čelit otázkám a zpochybňování. Nežil uzavřený ve své sociální bublině a neposlouchal jen ty, kdo potvrzovali jeho pohled na svět. Nebál se, že by mu názor druhého rozbořil jeho víru jako domeček z karet. I proto odjel do Kostnice, aby mohl diskutovat o svém porozumění Bible a svém učení.
Dnes jsme často svědky úplně jiného přístupu. Někdo pořád dokola omílá „svoji pravdu“, často bez pořádných argumentů a vysvětlení, a zároveň odmítá slyšet a rozumně odpovědět na argumenty druhých. Často nevidíme opravdovou diskusi, spíše mnoho monologů prokládaných urážkami a komunikačními fauly.
Nemůžeme se ale dívat jen na druhé, potřebujeme přemýšlet sami o sobě. Chci vás povzbudit, abyste si pravdivě zodpověděli následující otázky:
- Jsou vaše přesvědčení, slova a činy v souladu?
- Jste ochotni diskutovat o svých postojích, názorech a hodnotách i s těmi, kdo zastávají opačné stanovisko?
- Za co, případně za koho, byste byli ochotni položit život?
- Jaké jsou zdroje vašeho přesvědčení? Je pro vás, jako byla pro Jana Husa, Bible důležitou autoritou?
…
Děkuji, že jste věnovali čas poslechu dnešního dílu. Přeji vám i sobě, abychom byli chlapy, kteří znají Ježíše, tu pravdu s velkým P. A aby nás poznání Boha vedlo k tomu, že budeme pravdu žít i sdílet srozumitelně a prakticky, byť by to znamenalo i poukázat na některé nešvary, stejně jako to dělal Jan Hus. Pokud vás dnešní příběh něčím oslovil, dejte o něm vědět lidem ve svém okolí a podpořte tento podcast třeba lajkem, komentářem, odběrem nebo dobrým hodnocením.
