Už několikrát jsem psal o tom, že mě k přemýšlení a rozvoji povzbudil nějaký zážitek, který se mi stal při běhu. I dnešní epizoda je inspirována situací, kterou jsem zažil, když jsem vyběhl do kopců. Však si přečtěte sami.
Podíval jsem se na své běžecké hodinky, abych zjistil, jak vysokou mám tepovou frekvenci, ale displej byl úplně tmavý – hodinky se mi vypnuly. V první chvíli mě naštvalo, že nebudu vědět, kolik jsem toho uběhl, jakou jsem měl tepovku a tak dále. Ale pak jsem si uvědomil, že ačkoli se mi můj běh nezaznamená do statistik, svůj účel splní. Provětral jsem si hlavu, udělal něco pro své zdraví i pro dobrý pocit.
Navíc se mi vybavilo následující Ježíšovo slovo zapsané v Bibli, které se sice týkalo modlitby, ale vlastně se dá vztáhnout na spoustu dalších věcí: A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. (Mt 6,5-6)
Ježíš zde naráží na skutečnost, že někteří nábožensky založení lidé se rádi modlili na veřejnosti, aby dávali najevo svou zbožnost a získali nějaké plusové body u druhých. Dnes žijeme v době, kdy je in neustále sdílet to, co jsme dosáhli nebo dělali. Někdo sdílí jídlo, které jí, fotky z dovolené, úspěchy dosažené v on-line hrách, při učení se jazyků nebo, pokud sportuje, sdílí své běžecké, cyklistické, plavecké a jiné výkony. Jako by platilo, že co není na síti, tak není, co jsem nesdílel, to neexistuje. Někteří lidé pak netrpělivě čekají, až přijdou lajky, srdíčka, kudos nebo nějaké pochvalné komentáře.
I já mnohé své pohybové aktivity zaznamenávám ve sportovní aplikaci a tu a tam něco sdílím na sociální sítě. Ale právě tehdy při běhu s vypnutými hodinkami jsem si uvědomil, že mnohdy je důležitější to, co uděláme než to, zda nás u toho někdo viděl nebo z toho máme nějaký záznam. Jak v pozitivním, tak i v negativním slova smyslu.
Pokud si zacvičíme, proběhneme se nebo si zajezdíme na kole, děláme něco pro své zdraví, i když to nikam nezaznamenáme. Jestliže s někým vedeme otevřený rozhovor, investujeme tím do vztahu, a to i tehdy, když z toho nevznikne nějaká hezká fotka na Instagram či Facebook. Pokud přečteme knihu, projdeme on-line kurz, rozvíjíme se, i když se o svůj úspěch s nikým nepodělíme. Jsme-li křesťané a strávíme delší čas modlitbou nebo přemýšlením nad Biblí, přiblíží nás to k Bohu, i pokud nás u toho nikdo neviděl. Jestliže uděláme kompromis se svým svědomím, někomu zalžeme, mění nás to k horšímu, i když se na to třeba nikdy nepřijde. Pokud se doma potají cpeme nezdravým jídlem, ale s lidmi mluvíme o zdravé stravě, stejně mám to škodí.
To, co děláme, nás formuje, ať to probíhá vskrytu nebo veřejně. Pamatujme na to při svém úsilí stávat se lepšími muži, než jsme teď.
Přemýšlejte každý sám nad těmito otázkami.
- Které zvyky a pravidelné činnosti mi prospívají?
- Které věci z toho, co dělám, mi škodí?
- Je něco, co dělám jen na oko, kvůli druhým?
…
Děkuji, že jste četli i dnešní díl. Pokud sportujete, přeji vám, aby vás sporttester či chytré hodinky nenechaly ve štychu, ale ještě víc, abyste se vždy radovali z toho, že investujete do svého zdraví, ať už to někdo vidí nebo ne. Všem nám přeji, abychom si uvědomovali dopady všeho, co děláme a dokázali se vzdát toho, co nám škodí a abychom vytrvali v tom, co z nás dělá lepší chlapy, i když to třeba bolí a není to vidět. Pokud se vám dnešní díl líbil, dejte o něm vědět chlapům ve svém okolí, třeba právě těm, kteří rádi sdílí své výkony někde on-line.
