V minulém díle jsem psal o apoštolu Pavlovi, který se nevzdal své vize navzdory tomu, že mu jeho plány nevycházely. Dneska se chci s vámi podělit o jednu ze dvou věcí, které jsem si uvědomil, když jsem se před časem vydal na malý trailový běh v Beskydech.
Poslední květnový den jsem byl na Visalajích, odkud jsem se vydal po zelené na Smrkovinu, pak na Bílý kříž a zase zpátky. Všeho všudy jsem naběhl něco málo přes osm kilometrů, ale občas to bylo pořádně do kopce. Někdo by se dokonce mohl ušklíbat, že mé škrábání se vzhůru by se během nazvat nedalo a měl by pravdu. Tepovku jsem měl jako křičící novorozenec, tempo však odpovídalo vysloužilému šneku vlekoucího balíky mléka z obchoďáku. Prostě jsem občas přešel do chůze, neboť na takové krpály ještě nemám natrénováno. Ale právě tehdy, když jsem supěl nahoru, jsem si uvědomil jednu věc. Před dvěma lety bych se na tento běh vůbec nevydal, protože jsem z mapy věděl, že je to fakt dost do kopce.
Když jsem ti tohle uvědomil, zaradoval jsem se. Ve srovnání s mnoha jinými běžci jsem byl lúzer, nula, šnek, ale ve srovnání se sebou samým v minulosti jsem byl borec. Protože pár let zpátky jsem převážně seděl u počítače, na toto kolečko bych se vydal jen na pěší výlet a lidi, kteří by ho chtěli běžet, bych nejspíš považoval za blázny. Ale upřímně, ve skrytu duše bych jim trochu záviděl, protože pohyb na čerstvém vzduchu miluji celý život.
Již nějakou dobu občas sleduji příspěvky v jedné běžecké skupině na Facebooku a někdy se tam řeší otázka tempa. Vypozoroval jsem, že většina lidí se kloní k jednomu ze dvou přístupů – buď se srovnávají s druhými nebo se srovnávají sami se sebou. Ti první někdy podléhají demotivaci, když vidí rychlost a vzdálenost těch, kdo běhají déle než oni. Někdy, a to naštěstí jen výjimečně, působí naopak dost povýšeně, když svými komentáři shazují ty, kdo nezvládají tolik co oni. Dívat se na druhé je někdy inspirací a motivací, jindy to však vede k malomyslnosti. Ti druzí, kteří se srovnávají se sebou samým v minulosti, většinou vyjadřují velkou radost, když se jim povede překonat svůj rekord, zaběhnout delší vzdálenost než dříve atd. Mají radost, stejně jako já tehdy, když jsem funěl do kopce. A tak se nebojme dívat na druhé, inspirovat se jimi, ale porovnávejme se primárně sami se sebou. A to nejen v oblasti sportu, pohybu, ale také v oblasti vztahů, osobního růstu nebo, pokud jsme křesťané, tak v blízkosti Bohu a radosti z něj.
Minule jsem psal o potřebě vědět, proč děláme to, co děláme a o nutnosti plánování. Jenže to samo o sobě ke změně nestačí, je potřeba přidat to nejdůležitější – vlastní úsilí. Bez toho se ani sebelepší vize a plán nezrealizuje. A právě zde nám přicházejí na pomoc návyky. Když jsem začal běhat, tak jsem věděl, čeho a proč chci dosáhnout, ale čsto se mi nechtělo vyběhnout, obzvlášť, když bylo venku nevlídně. Mnohdy mi pomohlo vyrazit jen to, že jsem si na pravidelné běhání už zvykl. Když si na něco zvykneme, zautomatizujeme si to, je pro náš mozek jednodušší to udělat. Pokud si od malička čistíme každý večer zuby, je velká pravděpodobnost, že si je vyčistíme i dnes večer.
Chceme-li se v nějaké oblasti života stát lepším mužem, než jsme teď, lepších výsledků dosáhneme tehdy, když budeme konzistentně, den za dnem, dělat malé krůčky kýženým směrem, než když se jednou za čas pokusíme o nějaký radikální skok. Pokud se zajímáte o investování, určitě jste slyšeli o složeném úročení, které prý Einstein nazval osmým divem světa. Stejný princip však platí také v péči o svou kondici, prohlubování vztahů atd. Každý den se buď o maličký krůček přiblížíme svému cíli nebo se mu o kousíček vzdálíme. A jednotlivé dny se nejen sčítají, ony se násobí.
Apoštol Pavel, kterého jsem zmiňoval v minulé epizodě, napsal tato slova: „Všecko to dělám pro evangelium, abych na něm měl podíl. Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali! Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný. Já tedy běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna. Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal.“ (1K 9,23-27) Jeho výzva k běhu je určena primárně křesťanům a týká se našeho následování Boha a službě jemu a lidem. Věřím, že se jí však můžeme inspirovat i pro další důležité oblasti života. Chceme-li se stávat lepšími muži, než jsme teď, běžme, usilujme, budujme si dobré návyky, které nám pomohou ve chvílích, kdy se nám nebude chtít, budeme unavení a v pokušení to vzdát.
Pokud vás zajímá budování návyků, může vám pomoci třeba kniha Atomové návyky, která se této oblasti věnuje. Mne se v mnoha oblastech osvědčila rada neporušit řadu, kdy si nějakým způsobem značím (a spousta aplikací to dělá za mne), kolik dní po sobě dělám to, pro co jsem se rozhodl. Když se mi to nepodaří, tak se snažím aplikovat druhou radu – nevynechej 2x. Protože pokud jeden den vynechám, celkem snadno se dá další den naskočit tam, kde jsem skončil. Z vlastní zkušenosti však vím, že vynechat dva, tři a více dnů se alespoň u mne často přetaví do toho, že danou věc přestanu dělat a musím začít znovu, což často vede k mnoha krokům zpět.
Přeji vám i sobě, abychom se primárně srovnávali sami se sebou a abychom, až se ohlédneme třeba za měsíc nebo rok zpátky, mohli s čistým svědomím říct, že jsme se v oblastech, na kterých nám záleží, stali lepší verzí sebe sama.
A jako obvykle, pár otázek k tématu:
- S kým se nejčastěji srovnáváte? S druhými nebo se svým minulým já?
- Ve které oblasti jste se v posledních týdnech nebo měsících posunuli žádoucím směrem? Co vám pomohlo?
- V jaké oblasti se chcete stát lepšími? Co vám v tom může pomoci? Jaký krok uděláte dnes?
…
Děkuji, že jste si přečetli i dnešní díl, který byl poněkud delší než obvykle. Snad vás povzbudil k tomu, abyste na sobě pracovali. Přeji vám, ať v nějaké oblasti prožijete podobnou radost, jakou jsem prožil já tenkrát, když jsem funěl do kopce a uvědomil si, že ačkoli nejsem tak dobrý jako jiní, někam jsem se přesto posunul. Pokud se vám dnešní díl líbil, dejte o něm vědět někomu ze svého okolí, kdo by z něj mohl mít užitek.
Dnešní díl je 27. pravidelnou epizodou tohoto projektu, který tímto slaví půl roku své existence. Jsem rád, že patříte mezi jeho čtenáře, ať už příspěvky čtete od začátku nebo jste se přidali teprve v poslední době. Pokud chcete tento projektem podpořit i jinak než vlastní četbou a sdílením, můžete drobným finančním obnosem přispět na pokrytí nákladů na jeho provoz. Více informací najdete tady. Díky
