Při svých procházkách po naší vesnici občas prohodím pár slov s dvěma muži. Oba jsou již v důchodovém věku, ale stále jsou aktivní a pracovití.
U prvního každoročně obdivuji jeho rajčata, k jejichž pěstování má dokonale propracovaný systém. Na jaře nahřívá u západní osluněné zdi kbelíky se zeminou, do kterých později zasadí rajčata. Kolem domu má konstrukci, na kterou zavěsí záclony, takže prvních pár týdnů, kdy ještě hrozí studená rána, se nemusí bát ani mrazíků. Později k této konstrukci přivazuje rostliny rajčat, které dorůstají i přes dva metry. Protože rajčata hřeje ve dne slunce a v noci sálavé teplo stěny, jsou jeho plody velké a chutné. Vím to, protože mi jednou pár kilo přebytků dal.
Toho druhého muže oceňuji pro jeho práci se dřevem. Nemyslím vyřezávání nějakých ozdob, ale zpracovávání stromů pro mne nepředstavitelných průměrů na palivové dříví. Ani jilm více než metr v průměru pro něj není překážkou. Pilou nařeže kmeny na zhruba metrové díly a s pomocí sousedů a elektrické štípačky je pak rozštípe, aby mu vyschly. Netroufám si ani odhadovat, kolik ty jednotlivé kusy dřeva váží. Prostě moc.
Možná si říkáte, proč mluvím o úplně obyčejných důchodcích, kteří dělají obyčejné věci – zahradničí a tvoří si zásoby topiva na zimu, tedy spíše na několik zim dopředu. Vybral jsem si je právě pro jejich obyčejnost. Naše společnost nás často tlačí k tomu, abychom se zaměřovali na výkon, na věci, které jsou vidět, jsou výjimečné atd. Pravidelné, rutinní, obyčejné věci jsou někdy označovány za nudné, jako to, čemu je lepší se vyhnout. I rajče se sice dá hezky vyfotit na Instagram, ale co si budeme povídat, obrázky z luxusní dovolené, koncertu nebo z nějakého proslulého selfie-místa zaujmou více. Kvůli těmto vlivům mnohdy podceňujeme věci skoro neviditelné, nezáživné, které jsou však pro život mnohdy důležitější než mnohá top zaměstnání.
Mnoho dospívajících touží být youtubery a influencery, ale přitom bez pracovníků v zemědělství nebo někde v průmyslu bychom nepřežili. Vlastnit luxusní kavárnu s top zákusky je cool, ale pokud by nebyli lidé ochotni brzo ráno vstávat, aby nám upekli chleba, rohlíky nebo jiné pečivo, mnozí z nás bychom byli nahraní. Abychom mohli žít svůj život, potřebujeme služby těch, kdo dělají povolání, jejichž popularita je úplně mizivá, a kde i výdělky jsou mnohdy bídné.
Proto se potřebujeme učit oceňovat obyčejné věci, obyčejné lidi i obyčejná povolání. A taky low-cost koníčky, jako jsou procházky, pěstování rajčat nebo kochání se z krás přírody. A v neposlední řadě i prosté budování vztahů, osobní rozhovory nebo čas trávený s druhými lidmi. Protože i tyhle věci jsou pod tlakem. Onehdy jsem přes dvě hodiny s dospívajícím dítkem diskutoval o úskalích mobilního telefonu. Z pohledu společnosti zaměřené na konzum a výkon to byl ztracený čas. Za tu dobu jsem totiž mohl zkouknout film nebo pár dílů nějakého seriálu, něco zažít, udělat kus práce, případně napsat nový díl pro tento projekt. Ale já vím, že ten čas stál za to. Nemám z toho žádné selfie, memečko na sociální síť nebo nějaké moudro, kterým bych se mohl pochlubit. Ale byl to vklad do našeho vztahu a mám naději, že i do praktického života mého dítěte.
Z těchto důvodů oceňuji tyto úplně obyčejné chlapy. Žijí sice prostě, ale v kontaktu s realitou i lidmi okolo sebe. Nic z věcí, které jsem zmiňoval, totiž nedokážou úplně sami, vždy potřebují někoho dalšího. Bez pomoci druhých by rajčata musela být mnohem menší a ty hrubé kmeny by zůstaly nerozštípané.
Mám pro vás několik otázek:
- Umíte ocenit obyčejné věci nebo se spíše ženete za tím, co je cool, trendy, případně čím získáte pozornost druhých?
- Jak moc pozornosti a času věnujete digitálnímu světu, virtuálním vztahům atd.?
- Kolik investujete do reálných vztahů se svými nejbližšími, přáteli, ale třeba i sousedy?
…
Děkuji, že jste věnovali čas dnešnímu dílu, ke kterému mne inspirovali dva obyčejní chlapi. Přeji nám všem, abychom nepohrdali malými a obyčejnými věcmi, ale abychom žili v realitě a uměli ocenit vše, co život přináší. Apoštol Pavel napsal následující slova: Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu. A tak ať už máte job snů nebo makáte někde u pásu, ať už studujete prestižní školu nebo přežíváte na učňáku nevalné pověsti či jste bez práce, snažte se vše dělat poctivě, s vědomím, že každý z nás i každá práce má hodnotu.
Pokud vás dnešní díl něčím zaujal, dejte o něm vědět chlapům ve vašem okolí. Nemusíte vymýšlet nic speciálního, stačí obyčejné sdílení na vaší oblíbené sociální síti nebo krátká zmínka o existenci tohoto projektu, až budete mluvit s někým tváří v tvář.
