V příběhu nazvaném Nespravedlivý soud jsem se zamýšlel nad příběhem Piláta, který, když přišlo na lámání chleba, jednal podle přísloví „košile bližší než kabát“ a rozhodl v rozporu se svým přesvědčením. Dnes se chci podívat na konec života Jima Elliota, který se, na rozdíl od Piláta, držel svého přesvědčení i tváří v tvář smrti.
Jim Elliot se narodil téměř před sto lety, v roce 1927. Pocházel z křesťanské rodiny a již v dětství uvěřil v Ježíše Krista. Celý život usiloval o to, aby hledal a naplňoval Boží vůli. Byl přesvědčen o tom, že ho Bůh volá do služby misionáře, takže mnoha způsoby a na různých místech ukazoval lidem na Ježíše Krista. Později vnímal, že ho Bůh povolává do Ekvádoru, kam se tedy odstěhoval a kde přinášel zvěst o Boží lásce, prokázané obětí Ježíše Krista, indiánům z kmene Quechua. Jim však, spolu s několika dalšími misionáři, toužil říct o Ježíši také indiánům z kmene Huaorani, se kterými se pokoušeli navázat kontakt s pomocí letadla, což se jim nakonec podařilo. Po nějaké době se rozhodli založit menší základnu nedaleko indiánské vesnice, spřátelit se s indiány a přinést jim dobrou zprávu o Ježíši Kristu. Jenže první indiáni, se kterými se potkali a z nichž jednoho také svezli letadlem, se tvářili přátelsky jen naoko a na příští setkání nepřivedli další indiány ochotné se seznámit, ale bojovníky, kteří Jima i jeho přátele zabili. Jim věřil, že každý člověk potřebuje být smířen s Bohem skrze Ježíše Krista. Proto se dohodl se svými přáteli, že pokud by jim hrozila smrt ze strany indiánů, raději sami zemřou a budou navždy s Ježíšem, než aby zabili nějakého indiána, který dosud neměl možnost o Ježíši slyšet a uvěřit mu. Jelikož jejich následování Ježíše bylo vskutku radikální, ani jeden z nich zbraně, které měli s sebou, nepoužili v osudný okamžik na svou obranu. Na rozdíl od Piláta tedy Jim a jeho přátelé zůstali věrni svému přesvědčení, i když je to stálo život.
My dnes žijeme v době nespolehlivé. Internet je plný fake news, vyjádření politiků jsou mnohdy ve stylu krále z pyšné princezny, který sliboval, odvolával, až nakonec pronesl: „Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil!“ Dříve lidem mnohdy stačil k uzavření smlouvy ústní slib, dnes často musíme odsouhlasit obrovské množství dlouhých dokumentů, podmínek plných výluk, výjimek atd. Za takové situace není divu, že mnozí lidé při instalaci nějaké aplikace, nákupu v e-shopu jen automaticky zaškrtnou „souhlasím“, aniž by si dokument, obchodní podmínky atd. přečetli, nebo jen letmo přeletěli očima. Tohle vše vede k tomu, že se mnohdy k něčemu hlásíme, ale když přijde na lámání chleba, zachováme se jinak. Mohou to být drobnosti, já si třeba chci hlídat váhu, ale když přede mne (nebo klidně jen do šuplíku) dáte něco sladkého, tak dříve nebo později to stejně sním. Jindy to mohou být otázky důležitější, jako poctivost v práci, věrnost manželce nebo partnerce, čestnost, dodržování slibů, případně následování Ježíše, pokud jsme křesťané.
Ježíš, kterého následoval Jim Elliot, prohlásil: „Vaše slovo buď ‚ano, ano – ne, ne‘; co je nad to, je ze zlého.“ Měli bychom být lidmi, na jejichž slovo se mohou druzí spolehnout, a to i bez přísahy, písemných smluv atd. Měli bychom pevně stát za tím, co jsme řekli, za tím, co považujeme za své přesvědčení. Jim Elliot to dokázal – ani tváří v tvář oštěpům indiánů nevytáhl zbraň a nevystřelil, protože byl přesvědčen, že díky víře v oběť Ježíše Krista půjde po smrti k Bohu, zatímco indián, kterého by v sebeobraně zabil, s Bohem nebude.
Přemýšlím nad tím, jak tohle Jim dokázal a jak se i my můžeme stát lidmi, kteří pevně stojí za svým přesvědčením.
Dnešním světem hodně hýbou emoce, rychle se pro něco nadchneme, ale pokud chceme dlouhodobě vydržet, emoce nestačí. Potřebujeme znát důvody, proč danou věc chceme dělat, a pak se pro to rozhodnout, klidně i s nějakým závazkem. Jim se rozhodl následovat Ježíše a když si čteme o jeho životě, vidíme, že to nebyla jednorázová věc. Jim se opakovaně rozhodoval v souladu se svým přesvědčením, ať už se jednalo o zapojení se do politiky, studované předměty na univerzitě nebo o výběr životní partnerky a načasování sňatku. Kromě toho často spolupracoval s dalšími křesťany a věřím, že u toho všeho také hledal Boží pomoc.
Jestliže chceme něčeho dosáhnout, může nám pomocí si jasně sepsat co a proč chceme, stanovit si plán, nebýt na to sami, ale hlavně ve chvílích, kdy nás všechno bude lákat dělat něco jiného, polevit ve svém úsilí, udělat, byť jen malý, krok správným směrem. Protože v dlouhodobém horizontu to posílí naše odhodlání, přesvědčení a pokud, nebo až, se jednou před námi objeví výzva, která bude vyžadovat radikální rozhodnutí, snáze ho uděláme.
Dnešní otázky se nabízí samy.
- Je nějaká oblast ve vašem životě, kde víte, co je správné, co chcete, ale dlouhodobě se vám nedaří posouvat se správným směrem?
- Pomůže vám ke změně něco z toho, o čem jsem mluvil – znovu si pojmenovat proč to chcete, stanovit si plán, požádat někoho (klidně i Boha) o pomoc?
…
Díky, že jste dočetli až sem a přeji nám, abychom byli lidmi, kteří dlouhodobě žijí v souladu se svým přesvědčením, hodnotami, takže budeme pro lidi srozumitelní a hlavně důvěryhodní. Pokud vás zaujal dnešní příběh nebo třeba téma integrity, dejte o tomto dílu, a vůbec o celém projektu, vědět chlapům kolem vás.
