V minulém díle jsem zmiňoval sen, o kterém mluvil Martin Luther King mladší v roce 1963. Dnešní příběh se odehrává mnohem dříve, konkrétně v 5. století před naším letopočtem a čteme o něm ve starozákonní knize Nehemjáš.
Příběhy Nehemjáše, syna Chakaljášova. V měsíci kislevu dvacátého roku, když jsem byl na hradě v Šúšanu, přišel Chananí, jeden z mých bratrů, s muži z Judska. Zeptal jsem se jich na Judejce, na ty zbylé, kteří ušli zajetí, a na Jeruzalém. Řekli mi: „Ti zbylí, kteří zůstali tam v té krajině a nebyli zajati, jsou vystaveni veliké zlobě a potupě. Jeruzalémské hradby jsou pobořeny a brány zničeny ohněm.“ Když jsem slyšel ta slova, usedl jsem a plakal. Truchlil jsem několik dní, postil jsem se před Bohem nebes a modlil se k němu.
Nehemjáš byl královským číšníkem, dnes bychom řekli ochutnávačem, který se mj. staral o to, aby krále nikdo neotrávil. Nehemjáš byl Izraelec, který však žil v Persii, kam byli před několika desítkami let Izraelité odvlečeni do zajetí. Nehemjáš měl dobrou a významnou práci na perském dvoře, přesto však nezapomínal na to, že ani město Šúšan, ani Persie jako taková, není pravým domovem izraelského národa. Proto ho zajímalo, jak se vede těm, kteří nebyli odvedeni do otroctví. Když se dozvídá, že Jeruzalém, dřívější centrum Izraele, je v troskách a že tamní Židé jsou tak vydáni na pospas nepřátel, něco se v něm zlomilo. Posadil se, plakal, soužil se několik dní a volal k Bohu.
V modlitbě zástupně vyznával, že předchozí generace opustily Boží cesty a že si tak zasloužily vyhnanství, ale zároveň vyznával svou víru v to, že Bůh se může slitovat a přivést Izraelity zpátky do Jeruzaléma a okolí. V tomto čase dostal sen. Sen o tom, že hradby Jeruzaléma budou obnoveny. Zároveň si uvědomoval, že pokud se tento sen má stát skutečností, bude ho to něco stát, protože nelze jen snít, a přitom nepřiložit ruku k dílu, mnohdy jde obojí ruku v ruce.
Nehemjáš se trápil, volal k Bohu, a nakonec v něm uzrálo rozhodnutí, že požádá krále o to, aby mu dal dlouhé volno z práce, a navíc ještě nemalý budget na obnovu hradeb města. Protože to nebyl sen, který by si Nehemjáš vymyslel sám proto, aby dosáhl ještě většího postavení, než měl nebo aby se zviditelnil, ale byl to sen od Boha, se svou žádostí uspěl. Král mu dal nadstandardní dovolenou, doporučující dopisy, vojsko pro ochranu na cestě a také prostředky pro znovuvybudování městských hradeb.
Nehemjáš tedy odcestoval do Jeruzaléma a ačkoli nebyl stavitel, ale číšník, lidé ho následovali, protože viděli, že má víru, smělost i dobrý plán, jak zvládnout obnovu městských hradeb, a to navzdory úkladům nepřátel. Někdo řekl, že Bůh nepovolává obdarované, ale obdarovává povolané. Vidíme to i na Nehemjášovi, který nebyl profesionální stavbyvedoucí, ale protože byl ochotný se nasadit pro správnou věc, Bůh mu zajistil vše, co potřeboval.
Pokud tedy sníme nějaké velké sny, nenechme se odradit tím, že nejsme dost dobří nebo nejsme odborníky v dané oblasti. Kdysi se říkalo, že aktivní blbec je horší než třídní nepřítel. Určitě tedy zvažujme, zda náš sen není jen z nás, pro naše vyvýšení či seberealizaci, neboť v takovém případě můžeme napáchat více škody než užitku. Ale pokud má nějaký širší dopad, přesahuje nás nebo vnímáme, že je od Boha, nebojme se ho, ani když je mimo oblast našich kompetencí. Často totiž ti, do kterých bychom to neřekli, dokáží mnoho, obzvlášť, když nekonají své, ale boží dílo.
Na příběhu Nehemjáše vidíme, že on začal snít velký sen díky tomu, že mu bylo líto lidí v jeho národě, štvalo ho, že Jeruzalém je v troskách, měl v sobě zakořeněno, že je Izraelec a také se modlil. A tak přemýšlejme, pokud jsme křesťané, tak se také modleme, jaké věci nám nejsou lhostejné, co nás uvnitř nenechává chladnými a zda a co s tím můžeme udělat. Snad vám k tomuto přemýšlení pomohou i tyto otázky.
- Co mi není jedno, kde prožívám nějakou lítost?
- Co mne naopak štve?
- Je něco, co se mi v životě opakovaně připomíná?
- Co mohu udělat proto, aby se věci změnily k lepšímu?
…
Děkuji, že jste věnovali čas mému přemýšlení nad Nehemjášovým příběhem. Přeji nám všem, abychom se nebáli snít velké sny a zároveň byli ochotni dělat i všechny ty nepříjemné a někdy nudné maličkosti, které jsou potřeba k tomu, aby se sen mohl jednou stát skutečností. Když jsem začal s tímto podcastem, měl jsem sen, touhu, aby sloužil chlapům jako inspirace k tomu stávat se lepší verzí sebe sama. Každý z vás můžete napomoci tomu, aby se tento sen stal skutečností, a to tak, že o něm dáte vědět chlapům ve svém okolí, případně ho pomůžete zviditelnit pro algoritmy na vaší podcastové platformě nebo sociálních sítích, ať již hodnocením, komentářem, sdílením nebo jinou interakcí. Budu rád, pokud naplnění tohoto snu něčím z výše uvedeného, nebo i jinak, pomůžete.
