V úvodu vám chci povědět příběh muže, který mě nedávno zaujal. Vím o něm jen z doslechu, konkrétně z podcastu Proti proudu, kde ho vyprávěla paní doktorka Kristina Höschlová. Ta se mimo jiné zúčastnila humanitárních misí v Afghánistánu, iráckém Kurdistánu či Jemenu. Právě v Jemenu pracovala s mužem, nad jehož postojem dnes chci přemýšlet.
Onomu muži zastřelila banda ozbrojenců dvanáctiletého syna. Jeho druhý syn se rozhodl pomstít svého bratra, a tak se přidal k nějaké vraždící skupině. Ne tak tento otec. Místo aby zatrpkl, rozhodl se, že začne zachraňovat všechny. Paní doktorka vyprávěla o tom, že ho viděla s neskutečnou laskavostí a empatií pečovat o člověka, o kterém všichni věděli, že je velitelem jednotek nebo bandy, která zastřelila spoustu nevinných lidí, a který se dostal k nim do nemocnice. Muž s tímto osudem se o něj laskavě staral a držel ho za ruku.
To je síla. Kolem sebe vidím, že jako lidé neustále kopeme příkopy nebo stavíme zdi mezi námi a těmi, kdo jsou jiní, mají jiný názor a podobně. Přibývá násilí, zejména toho slovního, nejvíce v online prostoru, ale i v reálném životě. Čas od času, a přijde mi, že stále častěji, se dozvídáme zprávy o tom, kdy nezůstalo jen u slov, ale došlo k fyzickému napadení nebo dokonce k zabití nebo vraždě někoho, kdo zastával jiné životní hodnoty než útočník.
Z historie víme, že nenávist plodí další nenávist, známe institut krevní msty atd. Důsledky vidíme na mnoha místech ve světě. I když dojde k podepsání mírové dohody, trvá mnohdy desítky let, než se utlumí nenávist mezi skupinami lidí a dojde k tomu, že spolu dokážou v klidu žít potomci dřívějších nepřátel.
Cílem tohoto podcastu je pomáhat chlapům stávat se lepší verzí sebe sama, a tak už dále nechci mluvit o světových ohniscích napětí, vztahy mezi etniky a podobně. Chci přemýšlet o tom, čím nás může inspirovat onen neznámý Jemenec.
Každému z nás se někdy stane něco nepříjemného. Díky Bohu žijeme v zemi, kde není běžné, aby nám někdo jen tak zastřelil dítě nebo manželku, případně vypálil vesnici, ve které žijeme a podobně. Často řešíme mnohem banálnější věci – odlišný názor, kritiku, zejména tu neoprávněnou, škrábanec na autě, pomluvu, palec dolů nebo swajp vlevo. Ačkoli mnohdy nejde o nic důležitého, dokážou nás tyto věci zasáhnout na citlivých místech. A my se musíme rozhodnout, co s tím uděláme. Zda dotyčnému odplatíme zlým za zlé, dáme mu to pořádně sežrat, nebo mu odpustíme a zastavíme kolotoč odplácení, zla a rostoucí nenávisti.
Nemluvím o rezignaci na spravedlnost, spíše o ochotě vzdát se touhy vzít ji do vlastních rukou a odplatit druhému stejným způsobem, jakým mi ublížil. Nevím, co vedlo onoho jemenského otce k rozhodnutí pomáhat všem, místo toho, aby se mstil. Možná to byla víra v Ježíše Krista, který je vzorem odpuštění, touha po tom, aby příští generace žily spolu v pokoji nebo něco jiného. A už vůbec nevím, kde vzal sílu chovat se laskavě k muži, na jehož rukou lpěla krev nevinných obětí. Mohu se podělit jen o to, co mi pomáhá vzepřít se touze odplatit.
Zaprvé je to vědomí toho, že já sám nejsem dokonalý, dělám chyby a někdy ublížím druhým, byť neúmyslně a někdy i nevědomě. Zadruhé uvědomění si, že neznám motivy druhého člověka. Mnohokrát jsem se přesvědčil, že ten druhý to nemyslel zle, byť to špatně dopadlo. Zatřetí pravdivost slov o tom, že násilí plodí další násilí, pokud ho někdo nezastaví. Začtvrté, a to je hlavní, je má víra v Ježíše Krista, který přišel na svět proto, aby nás smířil s Bohem, aby nám mohlo být odpuštěno. Když si uvědomuji, co vše mi Bůh odpustil, chci i já odpustit druhému. A když k tomu nemám sílu, tak mohu požádat o pomoc právě Ježíše, který je v oblasti odpuštění tím pravým mistrem, neboť on se během své popravy přimlouval za své katy: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“
Věřím, že pokud chceme být správnými chlapy, tak se potřebujeme naučit nekopat kolem sebe, snést nějakou tu křivdu a usilovat o zastavení spirály nenávisti, která se dnes tak snadno roztáčí. Budeme-li takovými muži, budeme inspirovat druhé, ať již své děti, přátele nebo sousedy k tomu, aby i oni řekli ne házení špíny na druhé, snaze vystoupat nahoru skrze snižování jiných atd.
Mé otázky pro vás jsou dnes nasnadě:
- Chcete být muži, kteří se budou pokoušet zastavit zlo a nenávist?
- Pokud ano, jak konkrétně to můžete dělat v kontextu toho, v jaké jste pozici?
- Jakou malou věc uděláte dnes proto, aby vaše nejbližší okolí bylo o něco lepším místem, než je právě teď?
…
Děkuji, že jste dočetli až sem. Doufám, že vás příběh jemenského otce nenechal lhostejným, ale povzbudil vás k tomu, abyste přinášeli do tohoto světa naději, dobro, laskavost a ukazovali, že zlo nemusí plodit jen další zlo. Přeji nám všem, abychom měli sílu takto jednat. Pokud vás dnešní příběh zaujal, dejte o něm vědět někomu dalšímu a jestliže jste ještě nedali odběr na své oblíbené podcastové platformě nebo na YouTube, tak to napravte, aby vám neutekl žádný další díl.
