Dnes se chci podívat na jeden poněkud zvláštní příběh z doby starých izraelských králů, jehož hlavními postavami jsou Elíša, mocný prorok a Jóaš, izraelský král. Poslechněme si, co se tenkrát stalo.
Elíša těžce onemocněl a umíral. Tehdy k němu sestoupil izraelský král Jóaš, rozplakal se nad ním a zvolal: „Můj otče, můj otče! Vozataji Izraele!“ Elíša mu řekl: „Vezmi luk a šípy.“ Přinesl k němu tedy luk a šípy. Řekl izraelskému králi: „Napni rukou luk.“ I napjal jej rukou. Elíša položil své ruce na ruce královy. A nařídil: „Otevři okno na východ!“ Když je otevřel, Elíša řekl: „Střel!“ Střelil a on řekl: „Šíp záchrany Hospodinovy, šíp záchrany proti Aramovi. Úplně pobiješ Arama v Afeku.“ Potom Elíša řekl: „Vezmi šípy.“ Vzal je tedy. Řekl izraelskému králi: „Střílej k zemi.“ Vystřelil třikrát a přestal. Tu se na něho muž Boží rozlítil. Vykřikl: „Měls vystřelit pětkrát nebo šestkrát, pak bys pobil Arama úplně! Nyní pobiješ Arama jen třikrát.“
Příběh vyvolává otázku, jak měl Jóaš vědět, že každý vystřelený šíp (podle jiných překladů Bible každé udeření šípy o zem) předznamená budoucí vítězství v bitvě. Osobně si nemyslím, že to mohl s jistotou vědět, ale zároveň musel tušit, že to má hlubší význam. Vždyť byl u proroka, muže, který měl vhled do toho, co Bůh dělá. Šlo nejspíš o jejich poslední setkání, takže bylo přirozené očekávat, že Elíša chce králi předat něco důležitého. Navíc když vystřelil z okna, Elíša mu řekl, že vystřelený šíp symbolizuje Boží záchranu a zvěstoval mu vítězství nad Aramem v Afeku.
Nechci však spekulovat nad možnou mírou porozumění, kterou měl Jóaš mít. Každopádně vidíme Elíšovo zklamání, že Jóaš vystřelil jen třikrát a nechal toho, i když evidentně měl ještě šípů dost. Připomíná mi to situaci, o které mluvil jeden voják. Přišel za svým velitelem, aby se dozvěděl výsledek zkoušky, kterou dělal. Měl dobrý výsledek, a tak čekal pochvalu. Místo toho se ho jeho velící důstojník zeptal, zda udělal úplné maximum. Dotyčný voják po pravdě přiznal, že ne, a byl konsternován tím, co zaznělo. Prostá otázka: „Proč?“.
V životě jsou situace, kdy nestačí něco udělat jen napůl, ale je potřeba dát do toho to nejlepší, co je v našich silách. Nejde přitom o nezdravý perfekcionismus. Máme mnoho rolí, a proto potřebujeme moudře rozlišovat, kde je naše maximum skutečně důležité a kde už bychom měli přestat. Jinak můžeme být třeba velmi výkonní v práci, ale za cenu zanedbané rodiny, vztahů nebo vlastního zdraví.
Jóašův příběh nám nedává žádný návod na život, ale vybízí nás, abychom přemýšleli nad tím, jak využíváme to, co máme. Nechme se jím inspirovat k přemýšlení o následujících otázkách.
- Necháváte nějaké šípy, schopnosti, příležitosti nevyužité?
- Nespokojujete se někdy s menším úsilím, než by situace vyžadovala?
- Dokážete v důležitých oblastech napnout síly a opakovaně dělat to, co je potřeba?
- Jak rozpoznáváte, co je už dost?
- Ve které oblasti vašeho života chcete v příštích dnech a týdnech napnout síly?
…
Děkuji, že jste poslouchali dnešní přemýšlení nad poněkud zvláštním příběhem ze starých časů. Snad vás inspiroval podívat se na to, do čeho a jakým způsobem investujete svůj čas a energii. Věřím, že jedním ze znaků zralého chlapa je umět dobře využít to, čím ho Bůh obdařil – nejen pro sebe, ale i pro druhé. Nejde o to vždy podávat maximální výkon, ale poznat, kdy je potřeba zabrat a kdy je naopak moudré říct: už je toho dost. Pokud pro vás byla dnešní epizoda nějak užitečná, dejte o ni, i o celém projektu Lepším mužem, vědět chlapům ve svém okolí. Budu vděčný za jakoukoli formu podpory, ať je to sdílení, dobré hodnocení, komentář nebo cokoli dalšího.
