Dnes se chci podívat na první část příběhu Káleba, kterou najdeme zapsánu v biblické knize Numeri. Káleb byl jedním z 12 mužů, kteří byli Mojžíšem, tehdejším vůdcem Izraele, posláni na průzkum kenánské země, kterou Bůh zaslíbil Izraeli. Po čtyřicet dnů tito muži procházeli zemí a když se vrátili, přinesli nejen zprávy o tom, jak to tam vypadá, ale také vzorky úrody, které by jim mohl závidět kdejaký dnešní supermarket. Však si poslechněte klíčovou část příběhu sami.
Ve svém vyprávění mu řekli: „Vstoupili jsme do země, do níž jsi nás poslal. Vskutku oplývá mlékem a medem. A toto je její ovoce. Jenomže lid, který v té zemi sídlí, je mocný a města jsou opevněná a nesmírně veliká. Dokonce jsme tam viděli potomky Anákovy. Na jihu země sídlí Amálek, na pohoří jsou usazeni Chetejci, Jebúsejci a Emorejci, při moři a podél Jordánu Kenaanci.“ Káleb však uklidňoval lid bouřící se proti Mojžíšovi. Říkal: „Vzhůru! Pojďme! Obsadíme tu zemi a jistě se jí zmocníme.“ Ale muži, kteří šli spolu s ním, tvrdili: „Nemůžeme vytáhnout proti tomu lidu, vždyť je silnější než my.“ Pomluvami zhaněli Izraelcům zemi, kterou prozkoumali: „Země, kterou jsme při průzkumu prošli, je země, která požírá své obyvatele, a všechen lid, který jsme v ní spatřili, jsou muži obrovité postavy. Viděli jsme tam zrůdy – Anákovci totiž patří ke zrůdám – a zdálo se nám, že jsme nepatrní jako kobylky, vskutku jsme v jejich očích byli takoví.“
Dvanáct mužů vidělo tytéž věci – úžasnou a úrodnou zemi, avšak obydlenou. Deset z nich se soustředilo právě na její obyvatele, které považovali za silnější, než jsou oni. Jen Káleb a Jozue, kterým se dnes však nebudu zabývat, se soustředili více na Boha, který je mnohem silnější než jejich nepřátelé. Přemýšlení deseti zvědů je vedlo k malomyslnosti, Kálebovo přemýšlení ho vedlo k odvaze a rozhodnutí dobýt zaslíbenou zemi.
Jenže nešlo jen o Káleba a další zvědy. Negativní hlasy deseti zvědů vedly k tomu, že lidé pohrdli zaslíbenou zemí, Mojžíšem a dokonce negativně mluvili i o samotném Bohu. Marně se Káleb a Jozue snažili lidi přesvědčit, že země je dobrá a že její obyvatelé se před nimi třesou strachy, protože na jejich straně je Bůh.
Příběh Káleba a jeho druhů ukazuje, jak moc záleží na naší interpretaci toho, co vidíme. Zda se zaměříme na dobré věci, na to, co se daří, co má hodnotu, nebo zda vyzdvihneme to negativní, zdůrazníme selhání atd. Tohle platí ve velkých, ale i v malých věcech. Život před nás chlapy staví mnoho výzev a na našem postoji hodně záleží. Říká se, že kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Toto prohlášení se týká spíše otázky motivace, ale ta sama o sobě nestačí. Neboť i když něco doopravdy chceme, tak pořád hrozí, že pokud jsme (ať jen aktuálně nebo i dlouhodobě) negativně zaměřeni, nenajdeme sílu, čas, prostředky atd. k tomu v tom něco podniknout.
Týká se to i mne. Při rozmýšlení o tomto díle jsem si uvědomil, že když jsem před zhruba půlrokem s podcastem začínal, měl jsem postoj Káleba, který se projevil tím, že jsem věřil, že mohu pravidelně, každý den, věnovat trochu času jeho tvorbě, což se projevilo mj. tím, že jsem měl předtočeno několik dílů a nemusel se bát třeba nachlazení, dovolené atd. Ale zhruba poslední dva měsíce jsem se nakazil postojem zbylých zvědů, který mi našeptává, že na to nemám čas, že to nepůjde, a tak jsem poslední díly většinou stříhal ve stresu ve středu večer, abyste je měli ve čtvrtek ráno k dispozici.
Deset zvědů se zaměřilo na negativa a tím strhli celý národ na špatnou stranu. Když se já dívám negativně na své možnosti, riskuji, že vás ošidím o pravidelnou epizodu. V mnoha oblastech platí ten samý princip – velmi záleží na tom, jak interpretujeme to, co vidíme, protože to ovlivňuje nejen nás, ale i naše okolí.
Přemýšlel jsem o tom, zda nebyl Káleb naivním optimistou, který viděl vše růžově a odmítal si připustit, že v zaslíbené zemi jsou silní protivníci. Věřím, že nikoli, protože když volal: „Vzhůru! Pojďme! Obsadíme tu zemi a jistě se jí zmocníme.“, tak také později spolu s Jozuem dodával: „Jestliže nám Hospodin bude přát, uvede nás do této země a dá nám ji. Je to země oplývající mlékem a medem. Nechtějte se přece bouřit proti Hospodinu. Nebojte se lidu té země. Sníme je jako chleba. Jejich ochrana od nich odstoupila, kdežto s námi je Hospodin. Nebojte se jich!“ Zdrojem Kálebovy odvahy nebyla jeho vlastní síla, jeho vlastní schopnosti, ale vědomí, že na jejich straně je Bůh. Káleb nespoléhal na sebe, ale na Boha.
A tak pokud máte, podobně jako někdy já, tendenci se dívat na svět negativně, poraženecky, požádejte o pomoc Boha, případně nějakého dalšího chlapa, abyste v tom nebyli sami. Protože na tom, jak se díváte na svět, jak interpretuje to, co vidíte, velmi záleží, neboť to neovlivňuje jenom vás, ale i vaše okolí.
Jako obvykle přináším několik otázek k přemýšlení:
- Soustředíte se většinou na negativní nebo na pozitivní věci, ať u sebe, u druhých lidí nebo v různých životních situacích?
- Co vám může pomoci více se zaměřit na silné stránky místo slabých, vidět příležitosti místo problémů?
- V jaké oblasti toužíte být více jako Káleb a méně jako oněch deset zvědů?
Děkuji, že jste dočetli až sem. Pokud chcete, můžete se v komentářích na své oblíbené podcastové platformě, případně na Facebooku či Instagramu, podělit o odpověď na některou z dnešních otázek. Jestliže se vám tato epizoda líbila, dejte o ní, prosím, vědět někomu, kdo by z ní mohl mít užitek.
