Dnes se opět podíváme na epizodu ze života Davida, starověkého Izraelského krále, která se odehrává, stejně jako události popisované ve čtvrtém díle tohoto projektu, ještě v době, kdy byl David na útěku před stávajícím králem.
David se jednou vrátil se svými muži z výpravy a zděsil se. Jejich město bylo vydrancováno nepřáteli, jejich ženy a děti byly odvlečeny pryč. Bylo to k pláči, a tak David plakal. Navíc si někteří z jeho mužů chtěli vybít vztek právě na něm. Vždyť on je vedl pryč, takže nebyli doma, když přišli nepřátelé. A tak uvažovali o tom, že Davida zabijí. Prostě den blbec s velkým B.
Naštěstí žijeme v zemi, kde máme mír, ale i nás postihují různé těžkosti, větší nebo menší katastrofy. Někdy se pohádáme s blízkými, nedaří se v práci, ťukneme auto nebo nás vyplaví přívalový déšť. Život přináší různé, mnohdy nečekané, věci.
David mohl reagovat různě. Mohl svěsit hlavu a vzdát to, mohl utéct pryč od těch, kteří se na něj zlobili, mohl zbrkle vyrazit pronásledovat nepřátele. V Bibli, ve které je celý příběh popsán, však čteme něco jiného.
Jak již jsem zmínil, David nejdříve plakal a naříkal, dostal ze sebe emoce, které se ho zmocnily. Poté načerpal sílu od Boha. Nečteme, co přesně udělal, nejspíše se modlil, připomínal si to, jak se o něj Bůh až doposud staral atd. Načerpal sílu, získal nadhled a naději. Stále stál uprostřed trosek, stále se na něj lidé zlobili, ale David měl sílu zvednout se a čelit situaci čelem.
Další věcí, kterou David udělal, bylo, že se ptal Boha, zda má pronásledovat nepřátele, zda se mu podaří získat zpět své blízké. Bůh mu odpověděl, že má vyrazit, že se mu to podaří.
Když se nedaří nám, co děláme? Vyjádříme nebo potlačíme své emoce? Pokud je vyjádříme, je to konstruktivní nebo spíše destruktivní? Plácáme se v tom sami? Hledáme pomoc u někoho dalšího, obracíme se na Boha? Pokud jsme křesťané, dokážeme čekat na Boží odpověď, na to, co nám řekne? Nebo se rozhodujeme podle sebe, podle toho, co se líbí nám?
David se svými muži vyrazil. Cesta byla dlouhá, a tak část mužů musel nechat odpočívat a do boje s nepřáteli se pustil jen se zbytkem mužstva. Bůh jim dopřál vítězství a oni získali zpátky nejen své ženy a děti, svůj ukradený majetek, ale také válečnou kořist.
Okamžik prohry se proměnil v okamžik vítězství. Ještě nedávno byl David dole, nyní byl nahoře. Davidovi patřila kořist a on se o ní podělil. Nejen s těmi, kteří bojovali, ale také s těmi, kteří pro únavu odpadli cestou. Byl velkorysý, ačkoli mnozí byli proti tomu, aby ti, kteří nedošli až do cíle, dostali podíl na kořisti.
I my občas prožijeme vítězství, často díky pomoci ostatních, ať už je viditelná nebo skrytá. Dokážeme se o svůj úspěch podělit? Poděkovat těm, kteří nás podporovali, byť by to bylo jen po část naší cesty?
David zvládl svůj špatný den a dokázal ho proměnit v úspěch. Víme, že tomu tak nebylo vždy, jindy selhal, ale o tom bych měl mluvit za čtrnáct dnů v epizodě nazvané „sexy kočka od vedle“.
Nevím, jaký máte dneska den, ale přeji vám, abyste na nic z toho, čím procházíte, ať už je to dobré nebo špatné, nebyli sami. Abyste našli způsob, jak získat sílu jít dál a nevzdat to. Můžete se inspirovat Davidem a požádat o pomoc také Boha, který nás stvořil, zná nás a který dohlédne dále než my.
…
Díky za čas, který jste věnovali četbě tohoto příběhu. Ať už jste aktuálně dole nebo nahoře, podělte se o tuhle epizodu s někým ve svém okolí.
