Ve starověkém Izraeli platilo Boží nařízení, aby lidé při sklizni nesbírali klasy, které jim upadly, ale aby je nechali pro chudé a přistěhovalce, kteří je mohli sbírat. Jelikož dodržování tohoto nařízení snižovalo výnos, mnozí lidé na ně nedbali a vyháněli ty, kdo by na jejich polích chtěli paběrkovat. Za této situace do Betléma přichází Rút, pohanka doprovázející svou tchýni Noemi. A protože jsou obě chudé jak kostelní myši, vydává se Rút na pole s nadějí, že narazí na někoho, komu Boží nařízení není lhostejné a kdo ji dovolí si tímto způsobem zajistit něco k jídlu.
Rút přichází na pole, které patřilo muži jménem Bóaz. Jeho služebníci ji nechávají sbírat, protože ví, že Bóaz ctí Boha a jeho nařízení. Díky tomu ji tam Bóaz potká, když přichází zkontrolovat sklizeň. Jenže Bóaz se nespokojí jen s tím, aby naplnil minimum Božího zákona a dovolil Rút a dalším jí podobným paběrkovat, ale jde mnohem dále. Nabídne Rút, aby se neostýchala chodit pít vodu, kterou čerpají jeho služebníci, přizve ji ke společnému jídlu s ostatními, a dokonce říká svým služebníkům následující: „Bude-li sbírat i mezi snopy, nevyčítejte jí to. Ano, upouštějte pro ni klasy z hrstí a nechávejte je ležet. Jen ať sbírá, neokřikujte ji.“
Bóaz se rozhoduje jít cestou štědrosti, když žádá žence, aby ji ulehčili sběr tím, že schválně něco upustí. Později říká Rút toto: Přidrž se mých služebníků, dokud nebudou hotovi se sklizní všeho, co mi patří. Prostě se stará o to, aby si i v následujících dnech či týdnech mohla Rút obstarat vlastním sběrem dostatek jídla.
Pokud znáte celý příběh Bóaze a Rút, tak víte, že tohle byl jen začátek. Bóaz si později vzal Rút za manželku a stali se prababičkou a pradědečkem krále Davida.
Jednání tohoto páru rozhodně není návodem na seznámení a budování romantických vztahů, ale věřím, že i tak se jím můžeme v mnohém inspirovat. Bóaz dělal správné věci, v tomto případě dodržoval Boží nařízení o paběrkování na sklizni, i když to nikdo významný a důležitý neviděl, takže z toho nemohl nic vytřískat. Právě naopak, snižovalo to jeho výnos. Ačkoli to nemohl tušit, díky tomuto získal manželku a stal se součástí rodokmenu nejen krále Davida, ale i Ježíše Krista. A tak se nebojme dělat správné věci, i když je nikdo nevidí, a to ne z vypočítavosti, ale proto, že jsou správné. Možná i my díky tomu zažijeme něco nečekaného, co náš život obohatí.
Také si můžeme vzít Bóaze za vzor velkorysosti a štědrosti. Opět platí, že to nemáme dělat ze zištnosti, ale proto, že tím můžeme obohatit a zkvalitnit život někoho dalšího. To je samo o sobě důležité a navíc nám štědrost a pomoc druhým mnohdy přináší pocit uspokojení a smyslu.
Zároveň počítejme s tím, že co zaséváme, to také sklízíme. Pokud budeme i v malých věcech jednat správně, v souladu s tím, čemu věříme, snáze se dobře rozhodneme ve věcech důležitějších, s potenciálně větším dopadem. Budeme-li naopak kašlat na pravdu, spravedlnost, dobro, a vymlouvat se, že to nikdo nevidí, že je to maličkost, o to hůře se zachováme správně ve chvílích, kdy půjde do tuhého. Ale o tomhle jsem již psal v díle Radikální následování, tak tohle téma opustím.
Na závěr mám pro vás opět několik otázek k zamyšlení:
- Jednáte správně, podle svého přesvědčení (a jste-li křesťané, tak podle Božích nařízení), i když vás nikdo nevidí, i když vás to něco stojí?
- Dokážete být, podobně jako Bóaz, štědří a velkorysí k těm, kdo potřebují vaši pomoc?
…
Děkuji za to, že jste věnovali čas dnešní epizodě a přeji vám i sobě, abychom se dokázali rozhodovat správně i tehdy, když to nikdo nevidí a abychom byli plní milosti k těm, kdo se nemají tak dobře jako my. Pokud se vám dnešní díl líbil, dejte o něm vědět někomu dalšímu.
