Dnes se chci s vámi podívat na příběh Rekába a Baana. Pokud jste tato jména nikdy neslyšeli, není to nic nečekaného. Jejich příběh se totiž odehrál velmi dávno, za vlády krále Davida. Než ho přečtu, dovolte mi krátké uvedení do kontextu. O Saulovi, prvním izraelském králi, a Davidovi, jeho nástupci, jsem už několikrát mluvil. Tento příběh se stal několik let po smrti krále Saula. David kraloval nad Judou a Saulův syn Íš-bóšet nad ostatními izraelskými kmeny. Zatímco Davidův vliv sílil, Íš-bóšetův postupně slábl. Poslechněme si, co se tehdy událo.
Synové Rimóna Beerótského, Rekáb a Baana, přišli za denního horka do Íš-bóšetova domu. Ten ležel za poledne na lůžku. Vešli dovnitř do domu jakoby brát pšenici. Zasadili Íš-bóšetovi ránu pod žebra; potom Rekáb a jeho bratr Baana unikli. Když totiž vešli do domu, on ležel na svém lehátku ve své ložnici. Ubili ho k smrti a uřízli mu hlavu; vzali ji a šli celou noc pustinou. Íš-bóšetovu hlavu donesli Davidovi do Chebrónu. Řekli králi: „Tu je hlava Íš-bóšeta, syna tvého nepřítele Saula, který ti ukládal o život. Hospodin dopřál králi, mému pánu, dnešního dne pomstu nad Saulem i nad jeho potomstvem.“
Oba bratři se domnívali, že si získají Davidovu přízeň tím, že zabijí jeho konkurenta. Jenže se nesnažili Davida skutečně poznat. Jinak by věděli to, o čem jsem mluvil ve čtvrté epizodě tohoto podcastu – že David nechce získat trůn, který mu Bůh slíbil, násilím, ale je ochotný čekat na Boží načasování. Příběh pokračuje následovně.
David odpověděl Rekábovi a jeho bratru Baanovi, synům Rimóna Beerótského, slovy: „Jakože živ je Hospodin, který vykoupil můj život ze všeho soužení, toho, který mi oznámil: ‚Hle, Saul je mrtev,‘ a pokládal se za zvěstovatele radosti, toho jsem v Siklagu jal a popravil. To jsem mu dal za tu zvěst. Jakpak když svévolníci zavraždí spravedlivého v jeho domě a na jeho lůžku? To bych vás teď neměl volat k odpovědnosti za jeho krev? To bych vás neměl vymýtit ze země?“ David přikázal družině, aby je popravili. Usekli jim ruce i nohy a pověsili je u rybníka v Chebrónu. Hlavu Íš-bóšetovu vzali a pohřbili v Abnérově hrobě v Chebrónu.
České přísloví tvrdí, že „s čím kdo zachází, tím také schází“. Rekáb a Baan zavraždili nevinného muže a násilí se jim vrátilo jako dobře fungující bumerang – byli popraveni. Nějak si nedokázali uvědomit, že ani Boží království, ani dobré věci nelze prosazovat násilím a jinými nedovolenými prostředky, a proto se dopustili vraždy.
Ačkoli se tato událost stala již ve starověku, její poselství je aktuální i dnes, kdy se setkáváme s lidmi, kteří se neštítí nepoctivých praktik, polopravd, manipulace a v některých koutech světa ani násilí. A tak se ptejte sami sebe, nakolik vás tyto postoje ovlivňují, a přemýšlejte nad následujícími otázkami:
- Když chcete někomu udělat radost nebo získat jeho přízeň, dáte si tu práci více poznat, jaký je, co ho zajímá a jaké hodnoty zastává?
- Je nějaká oblast v životě, kde máte tendenci si pomáhat nečestnými prostředky, třeba malou lží?
- Jak se stavíte k heslu „účel světí prostředky“? Pokud jste podle něj někdy jednali, co to přineslo?
…
Děkuji, že jste věnovali čas poslechu dnešní epizody. Přeji nám všem, abychom dokázali odolat pokušení pomoci sobě, druhým nebo dokonce prosazení dobré věci nedovolenými prostředky. Ničí to charakter a dříve či později se nám to nějakým způsobem vrátí. Pokud se vám dnešní epizoda líbila, budu rád za sdílení, komentář, lajk nebo jinou formu podpory, třeba i za drobný příspěvek na provoz tohoto podcastu.
