V roce 1983 se v prostorách startu 875 kilometrů dlouhého běžeckého závodu ze Sydney do Melbourne objevil zvláštní člověk. Jedenašedesátiletý bezzubý stařík v pracovní kombinéze a gumákách. Lidé se na něj dívali se směsicí údivu a opovržení. Všechny navíc překvapil tím, že si vyzvedl závodní číslo. Když závod začal, dojem, který zanechal, nevylepšil, právě naopak. Běžel zvláštním šouravým způsobem, takže mu všichni soupeři brzy utekli. Lidé se divili, nechápali, jak mohli organizátoři někoho takového vůbec pustit na start tohoto brutálně náročného závodu, který trvá minimálně sedm dní. Někteří se dokonce báli, že na trati umře.
Jenže všichni se v Cliffovi Youngovi, jak se tento stařík jmenoval, spletli. Cliff běžel pomalu, ale vytrvale. Všichni soupeři se drželi osvědčené taktiky – osmnáct hodin běžet a šest hodin spát. Někteří tvrdí, že tohle Cliffovi nikdo neřekl, jiní zase, že mu špatně nařídili budík. Ať už to bylo jakkoli, Cliff běžel, zatímco ostatní spali a díky tomu stahoval svou ztrátu. Jenže Cliff nespal ani další noci, dostal se do vedení a během spánku ostatních zvyšoval svůj náskok. Neskutečné se stalo realitou – do Melbourne doběhl za pět dní, patnáct hodin a čtyři minuty, tedy o dva dny dříve, než činil dosavadní traťový rekord.
Řekl jsem, že se v Cliffovi všichni spletli. Nebyla to tak úplně pravda – lidé, kteří ho dobře znali, totiž věděli, že Cliff ví, co dělá. Už dříve se zúčastnil několika vytrvaleckých závodů, ale hlavně žil celý život na farmě, kde naháněl ovce – vlastníma nohama. Pocházel z chudé rodiny, která si nemohla dovolit koně nebo auta, a tak někdy sháněl stáda ovcí i dva nebo tři dny v kuse, než byla všechna zvířata v bezpečí. S nadsázkou můžeme říct, že celý jeho život byl jedním velkým tréninkem na ultra dlouhé běhy. Když se tedy postavil v Sydney na start, ukázalo se, že jeho dosavadní život ho na tento závod připravil lépe, než si kdokoli dokázal představit.
Tento příběh mě oslovuje jednak proto, že aktivně běhám, ale také proto, že ilustruje důležitou pravdu. To, jací jsme dnes, je výsledkem toho, jak jsme žili doposud. Platí to v mnoha oblastech života – ve sportu, práci, vztazích i charakteru.
Mnohokrát jsem slyšel citovat takzvané pravidlo 10 000 hodin. Populární interpretace této myšlenky říká, že k mistrovství v určité oblasti vede zhruba 10 000 hodin praxe. Výzkum je samozřejmě složitější a samotný počet hodin ještě úspěch nezaručuje. Nicméně proto, abychom vedli kvalitní život, nepotřebujeme být mistry, bohatě stačí nezanedbávat žádnou důležitou oblast a den za dnem dělat malé kroky správným směrem. Cliff běžel šouravým krokem. I naše cesta životem bude někdy podobná – pomalá, namáhavá a plná zakopnutí. Vždyť i Cliff během tohoto závodu spadl, řešil obrovský puchýř i další nepříznivé věci.
Známý citát tvrdí: „Zasaď myšlenku, sklidíš čin; zasaď čin, sklidíš zvyk; zasaď zvyk, sklidíš charakter; zasaď charakter, sklidíš osud.“ Cliff běhal, protože jeho život ho k tomu postupně vedl. Většinu z nás ale nikdo nenutí stávat se lepšími muži. Musíme se pro to rozhodnout sami. To, čemu dnes věnujeme pozornost, co říkáme a co opakovaně děláme, totiž spoluutváří člověka, kterým budeme zítra, což je v souladu se známým biblickým veršem „co člověk zaseje, to také sklidí“.
Tady ale příběh nekončí. Pokud bychom z něj vyvodili jen to, že jsme výsledkem svých návyků a že máme každý den poctivě pracovat na svém charakteru, byla by to pravda, ale ne celá pravda. Bible k tomu přidává ještě něco zásadního – milost. Ježíš ve svém podobenství o dělnících na vinici ukazuje právě na toto. V onom příběhu pán vinice najal některé dělníky ráno a domluvil se s nimi na odměně v hodnotě obvyklé denní mzdy. Později zjistil, že jsou stále k dispozici dělníci, které nikdo nechtěl, a tak je postupně najímal. Nicméně na konci dostali všichni stejnou odměnu – denní mzdu. To je skvělá zpráva pro všechny z nás, kteří se o něco snažíme, ale selháváme. Velmi záleží na tom, o čem přemýšlíme, co opakovaně děláme, ale zároveň je v životě prostor pro milost, odpuštění a překvapení ještě větší, než bylo vítězství Cliffa Younga v novém traťovém rekordu.
Chci vás povzbudit k přemýšlení o vašich životech, třeba s pomocí těchto otázek.
- Čemu často věnujete pozornost ve svých myšlenkách?
- Co děláte opakovaně, jaké máte zvyky a zlozvyky?
- V jakých oblastech se zlepšujete? Ve kterých byste se chtěli posunout vpřed?
- Jakou roli hraje ve vašem životě milost? Kdy jste naposledy zažili nezaslouženou přízeň a kdy jste naopak projevili milost někomu dalšímu?
…
Děkuji za čas, který jste věnovali poslechu dnešního dílu. Snad vás přemýšlení nad Cliffovým příběhem inspirovalo k tomu, abyste udělali něco pro to, abyste se stávali lepšími muži, než jste teď. Budu moc rád, pokud o tomto podcastu dáte vědět někomu, kdo by z něj mohl mít užitek, nebo ho jakýmkoli způsobem podpoříte.
