Dnes bych se s vámi chtěl podívat na situaci, kdy se Gedeon setkal s božím poslem a jeho život se převrátil vzhůru nohama. Přečtu kousek z knihy Soudců.
I přišel Hospodinův posel a posadil se v Ofře pod posvátným stromem, který náležel Jóašovi Abíezerskému; jeho syn Gedeón mlátil pšenici v lisu, aby s ní utekl před Midjánci. Hospodinův posel se mu ukázal a oslovil jej: „Hospodin s tebou, udatný bohatýre!“ Gedeón mu odpověděl: „Dovol, můj pane, je-li s námi Hospodin, proč nás tohle všechno potkává? Kde jsou všechny jeho podivuhodné činy, o nichž nám vypravovali naši otcové? Říkali: ‚Což nás Hospodin nevyvedl z Egypta?‘ Ale teď nás Hospodin zavrhl a vydal do rukou Midjánců.“ Hospodin se k němu obrátil a pravil: „Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců. Hle, já tě posílám.“ On mu však namítl: „Dovol prosím, Panovníku, jak bych mohl Izraele vysvobodit? Můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem v otcovském domě nejnepatrnější.“
Kdybych chtěl natočit nějaký akční film, Gedeona bych si nejspíše jako hrdinu nevybral. Nebyl to žádný sebevědomý tvrďák, právě naopak. Žil v době, kdy byl Izrael utlačován Midjánci a jako spousta dalších lidí měl strach. Mlátil obilí, ne však někde na humně, kde by měl dost prostoru a mohl využít pomoci zvířat, ale potají, ve vinném lisu. Mlátil ho vskrytu, protože se bál, aby mu ho neukradli nepřátelé. Také jeho sebevědomí bylo dosti nízké, když o sobě říká: Můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem v otcovském domě nejnepatrnější. Manases byl jedním z dvanácti izraelských kmenů a když poprvé Mojžíš sčítal Izrael, hádejte, který kmen byl nejmenší… Byl to kmen Manases. Sice se od té doby kmen rozrostl, ale Gedeon měl někde v sobě zakódováno, že on je bezvýznamný. Možná mu v dětství druzí dávali najevo, že je nula, možná se o něco snažil a nevyšlo to, možná mu chybělo povzbuzení od druhých. Nevíme. Každopádně toho od života moc neočekával. Navíc, jak vyjádřil ve své odpovědi na úvodní pozdrav, i Bůh ho zklamal: je-li s námi Hospodin, proč nás tohle všechno potkává? Kde jsou všechny jeho podivuhodné činy, o nichž nám vypravovali naši otcové? Říkali: ‚Což nás Hospodin nevyvedl z Egypta?‘ Ale teď nás Hospodin zavrhl a vydal do rukou Midjánců. Gedeon znal historii, věděl, že Bůh kdysi vykonal velké věci, ale to už bylo dávno. Teď je však opustil a dovolil nepřátelům, aby se nad nimi vyvyšovali. Byl to prostě jen Bůh minulosti.
Právě tohoto zklamaného, podceňujícího se Gedeona, si však Bůh povolal, aby zachránil svůj lid. Boží posel ho pozdravil slovy: „Hospodin s tebou, udatný bohatýre!“. Bůh v Gedeonovi viděl udatného hrdinu, i když on viděl sám sebe jako nejmenšího z nejmenších. Bůh v něm viděl udatného hrdinu navzdory aktuálním okolnostem a aktuálnímu Gedeonovu jednání, které bylo motivované strachem, nikoli odvahou nebo důvěrou v Boha. Bůh si vyvolil Gedeona, aby skrze něj osvobodil svůj lid, a tak mu říká: „Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců. Hle, já tě posílám.“
Jak byste se cítili vy, kdybyste dostali za úkol vést svůj národ v těžké době? Mnozí lidé dnes mluví o tom, že prožíváme krizi vůdcovství. Na různých úrovních společnosti, ale i církve chybí lidé ochotní převzít zodpovědnost. Mnozí aktivní a hlasití politici už mají nejlepší léta za sebou a člověk si říká, proč na jejich místo nenastoupil někdo mladší. Někdy to může být neochotou starších předat otěže další generaci, ale někdy je to nedostatkem vhodných následovníků. Gedeon se rozhodně necítil jako ten, kdo by měl kandidovat na premiéra, pokud bychom ten příběh převedli do současnosti, dokonce ani na to, aby přijal nabídku nechat se napsat na volební listinu do komunálních voleb. Bůh si však Gedeona vyvolil. Ne proto, že by byl Gedeon silný, ale proto, že Bůh je silný. Bůh Gedeonovi na jeho otázku, jak by mohl on, ten nejmenší z nejmenších, vysvobodit svůj národ, odpověděl, že to zvládne, neboť on, Bůh, bude s ním.
Některé věci dokážeme zvládnout sami, k jiným však potřebujeme něco navíc – důvěru v Boha, který je větší než my, naše selhání a naše omezení. Gedeon se naučil nesoustředit se na své slabosti a nedokonalosti, ale dívat se na Boží velikost, a tak nakonec svůj úkol s Boží pomocí splnil – vysvobodil izraelský národ a vydobyl mu čtyřicet let míru.
Tolik příběh povolání Gedeona, který nás vyzývá přemýšlet o tom, na co se soustředíme, zda na to negativní nebo na to nadějné. Jako obvykle mám pro vás několik otázek k přemýšlení.
- Jak vidíte sami sebe?
- Je nějaká oblast, kde si říkáte „já určitě ne, neboť“?
- Dokážete rozpoznávat potenciál v životě druhých a povzbudit je?
…
Děkuji, že jste věnovali pozornost i dnešnímu dílu. I my se dostáváme do situací, kdy po nás Bůh, nebo život, něco žádá a my se musíme rozhodnout, zda se do toho pustíme nebo couvneme. Přeji nám všem, abychom dokázali s odvahou a s důvěrou v Boží pomoc vstupovat do věcí, kam máme a abychom dokázali říct ne věcem, která nás třeba i lákají, ale do nichž se nemáme pouštět. Budu rád, pokud se o nějakou myšlenku z dnešního dílu podělíte s chlapy ve svém okolí nebo nějak jinak pomůžete tomu, aby se o tomto podcastu dozvěděli ostatní.
