Dnes nás čeká poslední díl minisérie věnované Judovi. Pokud jste nečetli předchozí dva díly, doporučuji se k nim(1. díl, 2. díl) vrátit a teprve pak pokračovat ve čtení.
Slyšeli jsme, že Juda zvládal ohýbat morálku jako by to byla vařená nudle. Nestyděl se prodat svého bratra Josefa do otroctví a pak s ledovým klidem utěšovat svého otce, který truchlil nad jeho úmrtím. Neměl problém vyspat se s cizí ženskou, ale svou snachu chtěl ukamenovat za nemanželský sex. Možná bychom měli na základě těchto zkušeností chuť nad Judou zlomit hůl, protože od takového pokrytce s otupělým svědomím nelze čekat nic dobrého. Ale jak za chvíli uvidíme, byl by takovýto soud dost předčasný, neboť Bůh mění lidská srdce.
Judův bratr Josef se po mnoha letech v egyptském otroctví dostal díky Bohu na výsluní – stal se druhým nejmocnějším mužem Egypta, který s Boží pomocí dokázal vyložit faraonův sen. Ten varoval faraona, že přijde sedm let hojnosti následovaných sedmi lety chudoby. Josef tedy po sedm let chystal zásoby, aby byl připraven zvládnout nejen 72 hodin, ale 7 dlouhých let neúrody.
Boží varování se naplnilo, neúroda a hlad sužovaly nejen Egypt, ale i Izraele a jeho potomky. Juda se proto spolu se svými bratry vydal dvakrát do Egypta nakoupit obilí. Při druhé návštěvě je Josef, který je poznal, byť oni ho ne, zapřísáhl, že pokud přijdou potřetí, musí přivést i jejich nejmladšího bratra Benjamína. Když Izraelité snědli vše, co přinesli, žádali svého otce, aby s nimi pustil i Benjamína, ke kterému přilnul, když přišel o Josefa. Izrael dlouho odolával, svolil až na základě následujícího.
Potom se na otce Izraele obrátil Juda: „Pusť toho chlapce se mnou, ať můžeme jít. Tak zůstaneme naživu a nezemřeme – ani my ani ty ani naši maličcí. Já sám se za něho zaručuji, můžeš mě volat k odpovědnosti. Jestli ti ho nepřivedu a nepostavím před tebe, prohřešil jsem se proti tobě na celý život. Vždyť kdybychom nebyli otáleli, mohli jsme už být dvakrát zpátky.“
Juda, ten prolhaný obchodník a pokrytecký mravokárce se zaručuje za to, že svého bratra dovede zpátky. Díky Judově záruce se tedy vydali pro obilí a věřili, že jako již dvakrát zdárně dovezli zásoby, stane se tak i potřetí. Jenže Josef měl vlastní plán. Bratry uhostil, dal jim zásoby, jenže do Benjamínova vaku nechal vložit svůj pohár, aby získal záminku pro vyzkoušení charakteru svých bratrů.
Bratry přikázal přivést zpátky, osočil je z krádeže a prohlásil, že ten, u něhož se najde zmizelý pohár, zůstane otrokem v Egyptě a zbytek se může vrátit domů. Pohár se, jak bylo naplánováno, našel právě u Benjamína, za kterého se Juda zaručil svému otci. Josef vyhlásil, že všichni kromě Benjamína mohou odejít.
Juda se tehdy projevil jako obětující se brácha, když Josefovi vysvětlil, že bez Benjamína se nemohou vrátit, a nakonec prohlásil toto: Tvůj otrok se za toho chlapce, aby ho otec pustil, zaručil takto: ‚Nepřivedu-li ho k tobě, prohřeším se proti svému otci na celý život.‘ Proto dovol, aby tvůj otrok zůstal u svého pána v otroctví namísto tohoto chlapce, a chlapec ať smí se svými bratry odejít. Jak bych mohl k svému otci přijít, kdyby chlapec nebyl se mnou? Což bych se mohl dívat na utrpení, které by mého otce postihlo?“
Juda, který prodal svého bratra Josefa do otroctví, je nyní ochoten stát se otrokem, aby se jeho bratr Benjamín mohl vrátit k otci. Juda nezapomněl na slib, který dal otci a pro jeho naplnění je ochoten obětovat sám sebe. Pokud chcete vědět, jak celý příběh pokračoval, přečtěte si posledních šest kapitol knihy Genesis. Pro ty, kdo tento příběh neznají, jen prozradím, že měl dobrý konec.
Na Judově příběhu je fascinující, že i když se dopustil zlých věcí, tak byl nakonec ochoten se obětovat kvůli blahu svého otce. Navíc právě z potomků Judy pochází Ježíš, který se na kříži obětoval kvůli nám všem. Jako lidé máme někdy tendenci odepsat ty, kdo nás zklamali, dopustili se něčeho zlého atd. Judův příběh nám ukazuje, že selhání, ani opakované, nemusí být konečná, protože s Boží pomocí může náš život nabrat úplně jiný směr. Někdy máme naopak tendenci snižovat sami sebe kvůli tomu, co se nám nepovedlo, kde jsme zklamali sebe, druhé nebo Boha. Mám máslo na hlavě, a tak už nemohu dělat to či ono. Judův příběh nám může být povzbuzením, že i když jsme my sami selhali, nemusí to definitivně určit náš osud. Třetí věc, kterou si můžeme z Judova příběhu vzít, je to, že ačkoli mnohdy jednáme sobecky a soustředíme se sami na sebe, tak jsou chvíle, kdy je potřeby být ochotni obětovat se kvůli druhým.
Doufám, že vás tento příběh nějakým způsobem oslovil a že jste z něj přijali povzbuzení, stejně jako já. I dnes přináším několik otázek k přemýšlení:
- Je nějaký člověk, kterého jste odepsali kvůli tomu, co udělal?
- Je nějaká oblast ve vašem životě, na kterou jste rezignovali kvůli tomu, co jste v minulosti podělali?
- Pro co jste ochotni se nasadit, něco většího obětovat?
…
Děkuji, že jste věnovali svůj čas čtení dnešního dílu. Přeji nám všem, abychom nikdy nad nikým, a to ani nad sebou, nelámali hůl, ale věřili, že Ježíš Kristus má moc změnit kohokoli. Kéž dokážeme rozpoznat věci, pro které stojí za to se nasadit, obětovat kus svého pohodlí, času, sil, majetku, případně dalších věcí. Pokud jste na tento podcast narazili teprve nedávno, a ještě nestihli dát odběr, napravte to, ať vám neuteče žádný další díl. Předem děkuji za sdílení, komentář nebo jakoukoli aktivitu, která pomůže, aby z tohoto podcastu měli užitek i další chlapi, kteří se chtějí stávat lepší verzí sebe sama.
