Před šesti týdny jsem psal o Jiftáchovi a jeho nerozvážném slibu. Dnes chci mluvit o slibu krále Davida. Když David ještě nebyl králem, velmi se spřátelil s Jonatánem, synem tehdejšího krále Saula. David tehdy Jonatánovi slíbil, že bude vždy milostivý k jeho rodině.
Roky utíkaly a situace se změnila. Saul i jeho syn Jonatán padli v bitvě a králem se stal právě David. Začátky jeho kralování nebyly vůbec pokojné, právě naopak, musel bojovat s mnoha nepřáteli. Až se situace trochu uklidnila, David se zeptal: „Zdalipak zůstal ještě někdo ze Saulova domu? Rád bych mu kvůli Jónatanovi prokázal milosrdenství.“
David nezapomněl na svůj dávný slib, rozhodl se ho naplnit, a tak začal pátrat po Jonatánových příbuzných. Dozvěděl se, že v Lódebaru žije Mefíbošet, Jonatánův syn, zchromlý na nohy a nechal si ho zavolat.
Kdybych byl v Mefíbošetově kůži, asi bych měl pořádný strach. Jeho dědeček se snažil Davida zabít. Jenže David přežil, je teď u moci a volá právě jeho. Tohle obvykle nevěští nic dobrého, z historie známe mnohé případy toho, jak se mocní mstili svým předchůdcům, jejich rodinám a oblíbencům. Jenže Mefíbošet slyšel tato Davidova slova: „Neboj se. Rád bych ti prokázal milosrdenství kvůli Jónatanovi, tvému otci. Vrátím ti všechna pole tvého děda Saula a budeš každodenně jídat u mého stolu.“
David splnil svůj slib a postaral se o Mefíbošeta. Mefíbošet byl i nadále chromý, ale už nebyl zapomenutá nula někde v ústraní, ale mohl přebývat na královském dvoře a bylo o něj dobře postaráno. David splnil svůj slib, i když o něm nikdo z lidí nevěděl. David splnil svůj slib, i když ho to něco stálo. Král Saul měl veliké polnosti, ze kterých mohl David čerpat užitek pro sebe, ale on je věnoval Mefíbošetovi.
V epizodě o Jiftáchovi jsem zmínil, že jakkoli byl jeho slib nerozvážný, tak musíme ocenit, že ho Jiftách vzal vážně a rozhodl se ho splnit, i když mu to rvalo srdce. Stejně tak David se rozhodl splnit svůj slib, přestože ho to něco stálo.
Věřím, že existují dobré a špatné sliby. Že jsou situace, kdy se potřebujeme někomu zavázat slibem, smlouvou a pak podle toho jednat, i když se situace změní. Neboť náš slib může být pro toho druhého kotvou, něčím, na co se může spolehnout. A náš slib může být pomocí i nám samotným, abychom se nevzdali, když přijdou těžkosti. Kdysi měl slib mnohem větší váhu než dnes. Lidé si dali slovo a na jeho základě uzavřeli obchod, manželství nebo nějaké partnerství. Dnes podepisujeme mnohastránkové dokumenty a stejně se mnozí lidé snaží ze závazku nějak vykroutit.
Pokud chceme být správnými muži, dávejme si pozor na to, abychom drželi své slovo a plnili své sliby. Jedině tak budeme důvěryhodní a spolehliví, ať již pro své manželky, partnerky, děti, přátele nebo další lidi. S tím souvisí i to, abychom dobře zvažovali, co a komu slibujeme. Mnozí lidé, zejména v politice, se řídí heslem „slibem nezarmoutíš“. Nebuďme jako oni, buďme více jako David, který bral svůj slib vážně.
Když po nás něco někdo chce, rozmysleme si, zda řekneme ano nebo ne. Pokud řekneme ano, tak se toho držme. Nikdy totiž nevíme, kdy naše věrnost slibům přinese někomu požehnání, stejně jako Davidovo splnění slibu změnilo život Mefíbošetovi.
Jako obvykle, i dnes mám pro vás několik otázek k zamyšlení:
- Které věci vám pomáhají rozpoznat dobrý a špatný slib?
- Co vám pomáhá vytrvat v plnění toho, co jste slíbili druhým, Bohu nebo třeba jen sami sobě?
- Jaké věci vás odvádějí od toho, abyste plnili své sliby?
…
Děkuji, že jste dočetli až sem. Přeji nám, abychom byli rozvážnými muži, kteří nemluví do větru, ale na jejichž slovo a sliby se mohou druzí spolehnout. Pokud víte o někom, komu by příběh Davidova slibu mohl být k užitku, dejte mu o dnešní epizodě vědět. Jestliže vás tento projekt inspiruje, dejte mu dobré hodnocení na vaší oblíbené podcastové platformě nebo na YouTube, pomůžete tím tomu, aby ho algoritmy nabídly i dalším chlapům, kteří se chtějí stávat lepší verzí sebe sama.
