Dnes se chci s vámi podívat na příběh Jiftácha, o kterém čteme v biblické knize Soudců. Jiftách byl nemanželským synem, kterého zapudili jeho nevlastní sourozenci, aby si jednoho dne nenárokoval dědictví po jejich společném otci. Jiftách se stal bojovníkem a když jeho příbuzným teklo do bot, požádali ho o pomoc a slíbili mu, že pokud porazí Amónovce, jejich nepřátele, tak se stane jejich náčelníkem.
Jiftách s nepřítelem nejdříve vyjednával, ale když neuspěl, vydal se do boje. Tehdy Jiftách složil Hospodinu, izraelskému Bohu, slib: „Vydáš-li mi Amónovce opravdu do rukou, ten, kdo mi vyjde naproti z vrat mého domu, až se budu vracet v pokoji od Amónovců, bude patřit Hospodinu a toho obětuji v zápalnou oběť.“
Ačkoli Bůh po Jiftáchovi žádný slib nechtěl, on přesto nerozvážně vystavil bianco směnku. Jsem přesvědčen, že to byl nerozvážný slib, protože Jiftách nemohl vědět, kdo vyjde jako první, ale také proto, že Bůh byl proti lidským obětem. Bůh Izrael, svůj lid, miloval a staral se o něj ne kvůli obětem, ale kvůli své lásce. Jiftách však svůj slib vyřkl a poslechněte si, co bylo dále.
Nato táhl Jiftách do boje proti Amónovcům a Hospodin mu je vydal do rukou. Připravil jim zdrcující porážku mezi Aróerem a cestou do Minítu a až po Ábel-keramím, totiž dvaceti městům. Tak byli Amónovci před syny Izraele pokořeni. Když přicházel Jiftách do Mispy ke svému domu, hle, vychází mu naproti s bubínky a s tancem jeho dcera. Měl jenom tu jedinou, kromě ní neměl syna ani dceru. Jak ji uviděl, roztrhl své roucho a zvolal: „Ach, má dcero, srazilas mě do prachu, uvrhla jsi mě do zkázy! Zavázal jsem se svými ústy Hospodinu a nemohu to vzít zpět.“ Ona mu odpověděla: „Můj otče, když ses svými ústy zavázal Hospodinu, učiň se mnou, co jsi vyřkl, za to, co Hospodin pro tebe učinil, abys mohl vykonat pomstu nad svými nepřáteli, nad Amónovci.“ Požádala pak svého otce: „Nechť je mi dovoleno toto: Ponech mi dva měsíce. Ráda bych odešla do hor a oplakávala se svými družkami své panenství.“ On jí řekl: „Jdi.“ Propustil ji na dva měsíce a ona odešla se svými družkami, aby na horách oplakávala své panenství. Po uplynutí dvou měsíců se vrátila k otci a on splnil slib, který o ní učinil. Muže nepoznala. V Izraeli se pak stalo zvykem, že izraelské dívky vycházívají rok co rok po čtyři dny v roce opěvovat dceru Jiftácha Gileádského.
Když vyšla Jiftáchovi naproti jeho jediná dcera, zhroutil se mu život, neboť si uvědomoval, co Bohu slíbil. Vykladači starého zákona se dodnes neshodnout na tom, zda Jiftách svou dceru opravdu zabil, jak by se to dalo chápat z výroku „on splnil slib, který o ní učinil“, nebo zda zůstala až do smrti svobodná, jak se může vyvozovat z toho, že „oplakávala své panenství“ a „muže nepoznala“. Vzhledem k zaměření tohoto podcastu se touto otázkou nebudu dále zabývat, ale podívám se na dvě věci, které si můžeme z Jiftáchova příkladu vzít.
Tou první je varování, abychom nebyli ukvapení ani ve svých slovech, ani ve svých činech. I nám totiž hrozí, že budeme v pokušení jednat rychle pod vlivem emocí, nebo pod tíží okolností. Obě takové situace však zvyšují riziko, že se rozhodneme nerozvážně a nemoudře. Kdo jste někdy v hněvu řekli slova, která ublížila nebo jste podle úsloví „tonoucí se stébla chytá“ využili nějaký neférový prostředek, víte, o čem mluvím. Ne nadarmo se říká, že „ráno moudřejší večera“, a tak se nebojme si ve vyhrocené situaci vzít oddechový čas, abychom mohli zklidnit emoce a získat nadhled. Zvýšíme tak šanci, že neuděláme něco, čeho budeme potom litovat.
Druhou věcí, kterou chci vypíchnout z dnešního příběhu, je to, že Jiftách bral vážně svůj slib, jakkoli byl nerozvážný. Buďme i my připraveni nést důsledky svých rozhodnutí, ať už byla moudrá nebo naopak pošetilá. Protože jinak budeme muži, na které se druzí nemohou spolehnout. Autor 15. žalmu mluví o vlastnostech, které by měl mít ten, kdo smí přicházet k Bohu a jednou z nich je tato: „nemění, co odpřisáhl, byť i ke své škodě“.
Tolik dnešní příběh a dva kousky inspirace pro náš život. Nyní, jako obvykle, následují otázky k našemu přemýšlení:
- Jsou nějaké situace nebo životní okolnosti, ve kterých máte tendenci se rozhodovat zbrkle a nerozvážně?
- Pokud ano, co můžete udělat proto, abyste se příště rozhodli s nadhledem a ve větším klidu?
- Jak moc berete vážně to, co jste někomu slíbili?
- Co děláte v situaci, kdy víte, že jste se rozhodli špatně?
…
Jsme na konci dnešní epizody. Děkuji, že jste dočetli až sem a přeji nám všem, abychom byli rozvážní ve svých rozhodnutích a pokud něco slíbíme, aby to byly věci, které splníme rádi, ne se zapřením a skřípěním zubů. A pokud se přesto někdy rozhodneme špatně, abychom zodpovědně řešili důsledky a také abychom se z toho poučili a příště jednali jinak. Pokud se vám dnešní díl líbil, dejte o něm, prosím, vědět dalším chlapům ve svém okolí, případně podpořte tento podcast dobrým hodnocením, komentářem nebo odběrem, pokud jste tak ještě neudělali.
